"Bereme to jako ocenění naší práce na udržení tradice, která je tady už více než 200 let. Stále pracujeme s tradičními postupy a s příchodem nové generace teď obnovujeme i některé metody modrotisku, od nichž už se upustilo," řekla Iva Bartošková z modrotiskové dílny rodiny Jochových ve Strážnici na Hodonínsku.
Spolu s modrotiskovou dílnou Danzingerových v Olešnici jsou jedinými výrobci tradičního modrotisku v České republice. Obě dílny se podílely na přípravě nominace pro UNESCO.
"Při přípravě nominace jsme s jejich pomocí museli zdokumentovat celý postup a po pěti letech od zařazení na seznam bude muset celý proces dokumentace proběhnout znovu. Naším úkolem je sledovat pro ministerstvo kultury, zda je postup dodržován, případně jak se změnil nebo zda je nějak ohrožený," řekl ČTK etnolog Martin Sítek z Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici.
"Modrotisku se věnujeme už v páté generaci a používáme tradiční postupy tak, jak to dělali naši předkové. Zažili jsme období, kdy byl modrotisk na sklonku své existence, i dobu, kdy se dařilo. Zařazení na seznam je pro nás zadostiučinění, že to mělo smysl," konstatoval Jiří Danzinger mladší z dílny v Olešnici na Blanensku.
Obě dílny kromě metrážového modrotisku a výrobků z něj nabízejí zájemcům i exkurze do dílny, případně workshopy výroby modrotisku. V Olešnici i Strážnici teď očekávají zvýšení zájmu o tuto tradiční techniku barvení látky.
Modrotisková plátna vznikají obvykle pomocí desek se vzory, které se natřou speciální hmotou, takzvanou reservou, která zabrání barvě v obarvení vlákna. Teprve potom se plátno namáčí do barvy indigo a barví se obvykle na sytě modrou. Reserva se pak z plátna odstraňuje v kyselé lázni.
Pro Českou republiku jde o šestou položku na světovém seznamu nehmotného kulturního dědictví. Naposledy byla v roce 2016 přijata společná nominace se Slovenskem na zápis loutkářství. Dále je na listině také sokolnictví, slovácký tanec verbuňk, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku a jízdy králů na jihovýchodě České republiky.
