14°C
Před 52 lety, 21. srpna ráno, jel tehdy 36letý voják 24. vrtulníkového pluku z domu ke svému pluku do Slatiny. Všude po městě zíral užasle na okupanty. „V kasárnách nám tlumočili rozkaz prezidenta neklást ozbrojený odpor. Invaze ale začala bez vědomí nejvyšších orgánů státu, a tak jsem sepsal písemný nesouhlas s okupací,“ vzpomněl. Když začal text přeložený do ruštiny rozdávat okupačním vojákům, ucítil tlak v zádech.
Otočil se a proti němu stáli dva muži v kožených kabátech. Agenti KGB rusky štěkli „Ruky v věrch!“ a vzpurného vojáka převezli s pistolí mezi lopatkami do Tuřan na letiště ke generálu Ivanovovi. Ten se po přečtení letáku rozběsnil do běla. Vzápětí vydal rozkaz Pospíšila zastřelit. Voják měl být popraven za čtyři hodiny přímo na letišti.
„Nedovedete si představit, jaké to je, čekat na svoji smrt,“ vzpomněl nyní hrdina. Po intervencích českých výsadkářů nakonec Sověti od popravy v poslední chvíli ustoupili a statečného vojáka s křikem, nadávkami a vyhrůžkami propustili zpátky k jeho útvaru.
Režim na čin výsadkáře nezapomněl a odměnil se mu po svém. Během následující normalizace byl pan Pospíšil v roce 1970 z armády vyhozen.
V srpnu 1968 byl proti okupaci celý brněnský výsadkový pluk. „Do týdne ale začali někteří měnit názory. Nejdřív političtí pracovníci a pak i zbytek. Tehdy se poznaly charaktery. Nejhorší je, že o rok později někteří kluci od nás pak pomáhali milicionářům rozehnat demonstrace ve městě,” vzpomněl Otakar Pospíšil.
Plné rehabilitace se Otakar Pospíšil dočkal až nyní, po 52 letech. V den výročí okupace obdržel krajskou pamětní medaili za statečnost. „Je nesmírně statečným člověkem, který ve vypjaté chvíli ustál přesvědčení o nespravedlivé a nelegální okupaci naší země. Přesto, že mu za to hrozila smrt," odůvodnil vyznamenání krajský zastupitel Michal Doležel.
Otakar Pospíšil je frajer, který v jednom z nejosudovějších okamžiků Československa neuhnul. V normální zemi by za to byl opěvovaným hrdinou. U nás je však až dosud neznámým důchodcem s penzí dělníka.
