Budíček brzy ráno a po snídani hned do práce. Takový je denní režim tzv. kmenového vězně ve vazební věznici v Brně-Bohunicích.
„Každý vězeň u nás musí vyplnit dotazník, kde se ho ptáme na jeho vzdělání a pracovní zkušenosti. Na tomto základě mu přidělíme práci. Pokud by pracovat nechtěl, musí do jiné věznice,“ upozornila mluvčí brněnské věznice Dana Krejčířová.
Brno nabízí více soukromí
Přestože se tato hrozba může zdát úsměvná, má své opodstatnění. Zatímco v Brně jsou většinou vězni na celách po dvou a maximálně po osmi lidech, v jiných věznicích je jich v jedné místnosti až dvacet. O soukromí tam tak nemůže být ani řeč. Hodně vězňů chce proto v Brně zůstat.
Velká část vězňů pracuje přímo ve věznici. „Pereme tady například prádlo pro všechny věznice na jižní Moravě, vězni vaří i roznášejí jídlo. Nemusíme najímat externí zaměstnance,“ vysvětlila Krejčířová.
Výdělky jdou na děti a dluhy
Vězni nacházejí uplatnění i mimo areál věznice, a to v pekárně, v závodě na zpracování masa, dále jako elektrikáři i v dalších profesích. „Mohou si tak vydělat až devět tisíc korun měsíčně. Mnozí z nich z toho platí výživné na děti či splácejí své dluhy. Mohou si ale také nakupovat v místní kantýně,“ doplnila mluvčí věznice.
S hygienou není v Brně problém. „Je výhodou, že pracujeme. Sprchovat se díky tomu můžeme každý den teplou vodou, jen v umývadle teče jen studená, ale na to se dá zvyknout,“ uvedl jeden z vězňů, který si nepřál být jmenován.
Konopí pěstovat nesmí
V brněnských Bohunicích myslí i na mladistvé, kteří do zaměstnání ještě nemohou. „Máme tady zahrádku, kde si mohou něco vypěstovat. Konopí ale samozřejmě ne,“ dodala se smíchem Krejčířová.
Pracovní návyky u vězňů považují v Brně za velmi důležité. Nemají prý potom tak složitý návrat do běžného života a lidé jsou lépe připraveni se o sebe postarat.
Věznice nabízí klasicky stravu třikrát denně. „Navíc tady máme ještě druhou večeři a někteří vězni dostávají i diety na svých pracovištích,“ upřesnila mluvčí vazební věznice.
Naučili je žít bez mobilů
Ve vězení je striktně zakázán mobilní telefon. Přesto to neznamená, že by vězni zůstali úplně odříznutí od svých blízkých. „Pokud jsou ve vazbě, mohou je jejich nejbližší navštěvovat každých čtrnáct dnů na devadesát minut, u odsouzených jsou návštěvy jednou za měsíc, ale na tři hodiny. Navíc vězni mohou z vězení telefonovat, ale jen nejbližším nebo svým právníkům,“ vysvětlila Krejčířová.
Věznice v Bohunicích navazuje na věznici na Špilberku, v Kaunicových kolejích a na Cejlu. Přestože v ní odpykávají už desítky let své tresty i vrazi a násilníci, nikdy se v Bohunicích nepopravovalo.
