9°C
Z příběhu se tají dech i po sto letech. Vír počátku 20. století přivedl tehdy sotva třicetiletého čerstvého ženáče a tátu Ladíka (2) a Frantíka (1) na fronty I. světové války a poté i do ruského zajetí.
Rakousko-uherský pěšák se dostal až do Tobolska za Uralem. Jako většina zajatců musel pracovat, jako zedníka jej přidělili na statek. Statkář poznal, že jde o schopného a šikovného fachmana. Rozhodl se, že ho trvale připoutá sňatkem s nějakou svou děvečkou. Jenže, ouha! „Emanuel měl rodinu doma v Kuřimi a nezapomínal na ni ani po dvou letech v zajetí,“ zjistila historička Laurincová.
Statkář v Tobolsku Kučerovi natolik důvěřoval, že ho posílal i na trh do města – tak ho poslal s vozem a koňmi jednou prodat vejce a maso. Emanuel však využil příležitosti, vůz i koně prodal a vydal se na dlouhou pouť zpátky domů, za rodinou.
Tisíce kilometrů pěšky
Protože válka ještě neskončila, musel si Emanuel dávat pozor. Největší nástrahou byla pro uprchlíka fronta, kterou musel překonat. Pokud by se dostal do rukou rakousko-uherského vojska, znamenalo by to pro něj jistou smrt.
Celých 4000 kilometrů se kradl po nocích domů za svou Františkou a synky. Pěšky! Přešel Ural, Kamu, Volhu, Dněpr. Překonal i frontu a po půlročním pochodu, kdy denně čelil nebezpečí smrti, stanul na poli nad Kuřimí.
Došel tedy až k božím mukám pod Kuřimskou horou, v jejíž blízkosti měli s manželkou políčko. Tam, na dohled božích muk, se ukrýval v lese a čekal, až jeho žena Františka půjde na pole. Jeden ze sousedů ho ale zahlédl a udal.
Ženu ani neobjal
Voják, aniž se objal se ženou, skončil u soudu. Císař rekruta ušetřil, nedostal kulku. Za zběhnutí jej ale poslal na frontu - a rovnou na krvavá jatka na Piavě. Tam se Emanuel zapojil do boje. Byl raněn.
Zranění naštěstí nebylo smrtelné, přesto ale zanechalo doživotní následky, Kučera byl uznán válečným invalidou. Důležité však bylo, že skončila válka a on se mohl konečně vrátit domů ke své manželce a dětem. Teď už bez obav z udavačů.
Happy end jako z filmu
Radost se shledání byla náramná. Rodina Emanuela Kučery se po jeho návratu rozrostla o dceru Helenku, která se narodila v roce 1920, a syna Miloše narozeného v roce 1926.
Statečný chlap a věrný manžel Emanuel Kučera (†67) žil pak v kruhu své rodiny až do své smrti v roce 1950.
VIDEO: Cestou z přednášky zemřela v roce 2019 Doris Grozdanovičová (†92), jedna z posledních Brňanek přeživších Terezín.
