„Chodil jsem tehdy do čtvrté třídy obecní školy (obdoba dnešní základní – pozn. red.). Macecha mě týrala. Společně se starším bratrem Pavlem, který měl před vojnou, jsme proto bydleli u babičky. Tu jsem měl rád a chtěl jsme u ní bydlet. U soudu se pak rozhodovalo, co se mnou bude dál,“ zavzpomínal na dobu 50. let minulého století Pyš.
Malý Ilja v žádném případě nechtěl bydlet s macechou, byť otec o chlapce usiloval. „Z macechy jsem měl velký strach. Přál jsem si bydlet u babičky a přitom jsem se pochlubil, že s ní občas navštěvuji kapli. Nevěděl jsem, že tohle se v té době nesmělo říkat. Soudce mne proto k babičce nedal. Na druhou stranu mě ale nechtěl stresovat a za macechou mě neposlal,“ vysvětlil Pyš, jak se dostal do dětského domova.
Dívka (11) má být umístěna do péče k otci, z něhož má strach. Hynek Zdeněk
Pyš je za to tehdejšímu soudci dodnes vděčný. „Neposlal mě do místa, z něhož jsem měl hrůzu. Ten dětský domov byl lepší. Vystudoval jsem nakonec i vysokou školu. Nemůžu se proto smířit s tím, že současný soudce vůbec nepřihlíží k názoru dívky, která je ještě starší, než jsem byl tenkrát já a chce ji poslat k otci, kterého se viditelně bojí. To je prostě neuvěřitelné,“ zdůraznil penzista z Brna.
Penzista z Brna naráží na případ z Brněnska, kdy krajský soud v Brně chce poslat do opatrovnictví ke svému otci dívku Alexiu (11), která vyrůstá s mámou Ajkou (41) a svými třemi sourozenci. Podle psychologů a psychiatrů má dívka z otce velký strach, neboť byla svědkem, když otec mlátil její mámu. Moc by si přála zůstat i nádále s mámou, sourozenci a kamarády, které má ve škole.
