Chůzí lázeňského šviháka prochází městem. Posadí se do kavárny, otevře nápojový lístek a objedná si. Poučený číšník se začíná třást. Je tu, je to ON! Žlutý zákazník – samozvaný hlavní kritik brněnských podniků.
Vždy si objedná espreso, určí tak základní body recenze. Hodnocení kávy má 20 bodů, žádný z podniků dvaceti zatím nedosáhl. Ke kávě patří zákusek, ten si samozřejmě »Žlutý« objedná až poté, co mu obsluha předloží přesné složení veškerých nabízených sladkostí. A pak zkoumá vše, co se kolem něj šustne.
Přezdívku si vymyslel sám
Žluté není nikdy dost. Svoji přezdívku si vymyslel sám. Žlutou barvu miluje – a nejen že ji sám nosí, ale především ji vyhledává v místech, o kterých píše. Po návštěvě mladé kavárny Mymika napsal: „Zhruba čtvrt roku fungujícímu podniku rozhodně nelze upřít nedostatek žluté. Žluté jsou hrnečky (s bílými puntíky!), žluté jsou ubrousky, žluté jsou květiny, žluté jsou některé knihy, které si zákazník ke konzumaci může zapůjčit a lebedit si přitom ve žlutém křesílku na některém ze žlutých polštářků.“
V recenzích se nebojí popsat jakoukoli maličkost: „Hipsteři, které již omrzelo posedávání za okny ve SKØGu nebo listování STANDARTY, nepochybně dávno objevili Podnik – alternativu k alternativě, která se stala v Brně mainstreamem. Všechny dobré anebo aspoň notně omšelé (když ne negativní) rysy podobných podniků – záleží na úhlu pohledu. (...) Potěšila mne střední část Podniku naproti baru, kóje s příjemně polstrovanou stěnou na opření nabízející určité separé a klid oproti jinak dosti hlasitým částem podniku (je ale možné, že obsluha jen stáhla hlasitost v dané části na velmi příjemných 55 dB, kdo ví – běžně jsou zde hodnoty spíše na úrovni okolo 70 dB; wi-fi má uspokojivou rychlost).“
Jeho identitu nikdo nezná
Se smyslem pro detail podrobně srovnává, přeměřuje a hodnotí detaily od vchodu do kavárny, přes servis až po toalety. Nutno podotknout, že s recenzemi si dává opravdu záležet. Každá z nich čítá několik propracovaných odstavců.
O fantomovi také kolují bájné historky. Podle některých studuje architekturu, podle jiných chodil na filozofickou fakultu, někdy učí na střední škole nebo se živí psaním. Pravdou také je, že vyfotit Žlutého je něco jako potkat v Brně Karla Gotta.
Stal se celebritou místního mikrosvěta, kterou zákazníci vyhledávají. Část jej odsuzuje, jiná mu naopak fandí a plně se s obsahem jeho recenzí ztotožňuje. Na Facebooku vznikla stránka s názvem »Již šlehání mléka se mi zdálo hlasitější, než je nutné«, která hodnotí recenze Žlutého zákazníka a náležitě si z nich utahuje.
Fantom, i když poodhalen, se toulá městem dál. Baristé a servírky jsou připraveni snést jeho návštěvu s klidem, ovšem společně se modlí za jedno – aby si je Žlutý zákazník neoblíbil natolik, že bude jejich kavárnu navštěvovat pravidelně.
