„Už na střední škole jsem občas měla pocit, že není něco v pořádku. Třeba na schodech v metru jsem se zadýchávala víc než senioři. Ale vždycky jsem to přičítala tomu, že necvičím a nejsem zrovna ve formě,“ popisuje Jana první příznaky. Ty se ale postupně zhoršovaly, až nakonec musela zasáhnout Janina maminka. „Už se jí to opravdu nelíbilo, zadýchávala jsem se u běžných činností tak, že mi bylo na omdlení. Máma mě dotlačila k vyšetření na kardiologii,“ vypráví mladá žena. Testy ukázaly na diagnózu plicní arteriální hypertenze. Tato nevyléčitelná choroba vede ke zvýšené námaze pravé komory srdeční, která se postupně zvětšuje. To může postupně vést k až jejímu selhání. Zároveň se v těle nedostatečně okysličuje krev, proto pacienti trpí dušností, únavou nebo závratěmi a mdlobami.

Léčba zabrala

Jana se dostala do péče prof. Pavla Jansy z Všeobecné fakultní nemocnice, který se o ni stará dodnes. „Ten mi okamžitě nasadil léčbu, která mi pomohla mi od zadýchávání, a přestože jsem se ho úplně nezbavila, alespoň jsem mohla normálně fungovat,“ říká Jana, která si tak mohla užít hudební festivaly nebo jet na dovolenou k moři.

Pumpa jako dávkovač léků

„Po nějakém čase jsem se zase začala hodně zadýchávat a cítila, že to není dobré,“ popisuje Jana. Její obavy se potvrdily a lékaři museli přistoupit k zavedení infuzní pumpy přímo do žíly vedoucí do srdce, která jí léky dávkuje pravidelně a automaticky. „Hned po zákroku jsem se začala cítit lépe a můj stav se stále zlepšoval až do pocitu, jako kdybych vlastně žádnou nemoc neměla,“ vypráví.

Mateřství

I díky zlepšení začala uvažovat o založení rodiny. „Celou dobu jsem si kladla výzvy, kterým se většinou pacienti s mou diagnózou spíše vyhýbají. Lezla jsem po horách, létala letadlem, cestovala. Ve 28 letech jsem si řekla, že buď zkusím otěhotnět teď, nebo nikdy. A ono to vyšlo,“ vzpomíná Jana. Dnes je maminkou 2,5leté holčičky a už plánuje, kam se s ní a partnerem podívají. „Závěr těhotenství byl trošku náročnější, ale nemoc už se díky léčbě opět stabilizovala a já normálně funguji. Navíc mám pocit, že jsem v mateřství ještě aktivnější než dříve. Tak doufám, že mi to dlouho vydrží,“ uzavírá Jana. 

Foto archiv paní Jany