18°C
Příběh paní Marie a jejího muže se začal psát v devadesátých letech. V době, kdy bylo paní Marii skoro osmnáct, pracovala jako teta na brigádě v dětském domově v Nové Vsi u Chotěboře.
„Můj budoucí muž tam jezdil za mnou a tenkrát to ještě fungovalo tak, že si tety a zaměstnanci domova brali k sobě děti na víkend. A my jsme si půjčovali Péťu. Už tehdy jsem se do těch dětí zamilovala a řekli jsme si s budoucím mužem, že si někdy nějaké vezmeme, protože zrovna Petřík měl rozvedené rodiče a ani jeden si ho nechtěl vzít. Malý přitom tolik toužil po nové rodině. Tehdy to ale nevyšlo.“ vzpomíná na začátky pěstounka Marie.
5 vlastních a 4 v pěstounské a poručnické péči
Po svatbě chtěli mít manželé vlastní děti, dva roky ale trvalo, než se Marii podařilo otěhotnět a narodila se dcera Lucka (21), která dnes studuje vysokou školu. Za další dva roky se manželům narodil syn Michal (19), který se chystá na maturitu.
„Poté jsem nenápadně před manželem otevřela téma pěstouni a on nebyl proti. Narodil se nám ještě vlastní syn Jakub (15) a v jeho dvou letech jsme začali s přípravou na pěstounství,“ vzpomíná Marie a upřesňuje: „Vždycky jsem chtěla dát nějakému opuštěnému dítěti domov, ta myšlenka se mi líbí a hlavně si myslím, že si děti zaslouží domov, pocit bezpečí, lásku a péči, prostě vše, co je potřeba ke šťastnému dětství.“
Do velkého domu Trávníčkových tak nejprve přišel tehdy tříletý Petr (15) z kojeneckého ústavu v Mostu. Chlapce před tím odmítly už dvě rodiny, protože se bál chodit, neuměl kousat, měl pleny, bál se schodů, mužů a mnoha dalších věcí. Dále přibyli bratři Václav (18) a David (16), kteří jsou v poručnické péči a oba mají syndrom týraného dítěte. Nejmladší Kubíček (3) v pěstounské péči má Downův syndrom. Manželům se mezitím narodily ještě vlastní dcery Zuzka (12 let) a Kačenka (8 let).
Jídlo z odpadkového koše a pod polštářem
Marie zavzpomínala i na těžké období, kdy do rodiny přišli bratři, které týral jejich drogově závislý otec. Po příchodu ve 3 a 5 letech se chlapci projevovali jako »zvířátka«, vyjídali zbytky jídel z odpadkového koše, neměli žádné hygienické návyky, schovávali si jídlo …. „Zhruba první tři roky si stále kradli jídlo a schovávali si ho třeba pod polštáře a vysvětlovali to tím, že co kdyby zase neměli co jíst…“
Zápas trval Trávníčkovým sedm let, než kluci pochopili, že je všichni v jejich nové rodině mají rádi. Ovšem stále berou léky a potřebují terapie. Oba kluci jsou od září na střední škole, obor kuchař a číšník. „Myslím, že dnes jsou z nich bezva kluci, ale upřímně, byly i doby, kdy jsme to chtěli vzdát, nebylo to rozhodně jednoduché, ale stálo to za to,“ vypráví paní Marie.
Denně 30 rohlíků
Běžný den mámy 9 dětí připomíná dobře organizovaný stroj. „Ráno dovezu maličkého Kubíčka babičce a ostatní děti do školy a na autobus do školy. V polední pauze běžím domů, dám slepicím, pověsím prádla a trochu uklidím a snažím se něco rychle uvařit, až přijdou hladové děti ze školy, aby se mohly najíst. Autobusem jezdí Vašík a David, kteří vždy po dohodě, podle toho kdo končí dřív, vyzvednou Péťu a potom se hlásí na poště, kde brigádně pracuji,“ popisuje maminka.
Po příchodu domů se sbírá prádlo, štípe dřevo, chystá večeře, svačiny, dělají úkoly, koupe a uspává. Starší děti už s lecčím pomohou a jsou oporou jak mamince, tak mladším sourozencům, mají rozdělené úkoly a každý si ty své snaží svědomitě plnit. Pro představu: paní Marie kupuje denně 30 rohlíků a bochník chleba!
Sbírka na velké auto
Po odchodu svého manžela ale Marie náhle zůstala na vše sama a situace pro ni není vůbec jednoduchá. „Aktuálně nejvíc stojí opravy auta, až 15 000 korun za měsíc, potom taky palivo, jídlo, kroužky, školní potřeby, obědy ve škole, družina, autobusy, no myslím, že 50-90 000 korun to měsíčně určitě dá. Lucka je na vysoké škole, je toho prostě hodně,“ vypočítává Marie Trávníčková.
Sama se snaží, jak může, pracuje brigádně na poště, ale také jezdí do lesa kácet a řezat dřevo. Rodina bydlí ve velkém starším domě, který je také nutné postupně upravovat. Paní Marii s financemi pravidelně pomáhá Nadace Naše dítě, ani to ale nestačí.
„Nyní potřebuje rodina nový vůz, proto chceme zkusit oslovit o pomoc veřejnost. Opravovat dokola starý vůz je velmi nákladné, proto by pomohlo vybrat dostatek financí na vůz nový, větší a bezpečnější a také snad na nějakou dobu bezporuchový. Vytížené mamince devíti dětí by to velmi usnadnilo organizaci domácnosti,“ vysvětluje za Nadaci Naše dítě Zuzana Šafářová. Na pomoc Marii a dětem proto vznikla sbírka na dobročinné platformě Donio.
Příběh rodiny: Žálkovy a jejich syna potkal těžký osud Videohub/Žálkovi
