„Sice jsem je neměřil ani nevážil, ale některé byly větší než kopací míče. Byly jich desítky a připomínaly spíš medicinbaly,“ uvedl vášnivý houbař. Společně s kamarádem Tomášem Růžičkou (41) šli najisto.
„Je to moje místo, chodím sem už několik let. Stačilo jich pár posbírat a jet. Že by je někdo vysbíral, se nebojím. Rostou mezi pastvinami v tak vysokých kopřivách, že do takové džungle normální lidé dobrovolně nevlezou,“ usmíval se Tomáš. Místo ale samozřejmě nikomu neprozradil.
Dostali všichni
Oba houbaři se o pýchavkou úrodu podělili nejenom se svými rodinami, ale i sousedy, přáteli a kolegy v práci. Pýchavky jsou prý v těchto dnech v nejlepším růstu. Ten ale kvůli horku prý brzy skončí. „Sucho pýchavkám nesvědčí, už začínají praskat. Růst začnou zase, až naprší,“ podělil se o svou zkušenost Jiří Dubec. Nejlepší čas, kdy na ně vyrazit, je podle něj tak deset dní po dešti.
Na řízek i smaženici
Zkušení mykologové doporučují obalit pýchavku v klasickém trojobalu a usmažit jako řízek. Při sbírání si ale lidé musí dávat pozor na příliš staré a rozměklé houby. „To by byly jako vata. Vatovec musí být tvrdý a plátky vysoké tak tři centimetry. Pak je z toho výborný řízek,“ vysvětlil Jiří. Pýchavku lze připravit i na mozeček, uvařit z ní guláš nebo ji použít s ostatními houbami do smaženice.
Co je pýchavka zač?
Pýchavce, neboli vatovci, se také lidově říká čertovy kuličky, zaječí pytlík nebo babin duch. Má ráda půdu s vysokým obsahem dusíku, proto se jí nejvíc daří v blízkosti teletníků, kravínů, vepřínů a na místech, kam se vyváží hnůj.
Lukáš Kroupa našel 300 hříbků v trávě pod duby.
