9°C
Tatínek obou dětí byl ve výkonu trestu, o sourozence a jejich mladšího brášku Ládíka (jména jsou z důvodu ochrany rodiny změněna) se starala maminka, která se potýkala s velkými finančními i psychickými problémy. Pro děti z podobných rodin je tak i obyčejný tábor luxusem, který si nemohou dovolit.
Odhadem 30 tisíc dětí
V Česku je odhadem 30 tisíc dětí, které mají rodiče za mřížemi. Samy nic nezpůsobily, ale přesto nesou následky a psychicky strádají. A právě jim pomáhá Mezinárodní vězeňské společenství, které mimo jiné organizuje Andělské kempy.
„V roce 2020 s námi jel Jindra na první Andělský kemp. Je to živý kluk, ale bylo vidět, že kemp je pro něj nová zkušenost, kterou před tím nezažil. Potkal tam plno nových kamarádů, kteří stejně jako Jindra, měli rodiče ve vězení,“ vysvětluje Kristýna Vozdecká, vedoucí Andělských kempů.
Když mezi dětmi padne otázka- za co sedí tvůj táta nebo máma, nikoho to na tomto táboře nepřekvapí. Děti se díky vědomí, že na tom jsou stejně jako ostatní kamarádi, uvolní a nebojí se o svých niterných pocitech mluvit a svěřovat se. „Často se stává, že kemp je první místo, kde dítě začne otevřeně poprvé mluvit o tom, co ho trápí,“ popisuje Vozdecká.
Strach z návratu tatínka
V loňském roce jel Jindra na tábor už společně se svojí sestrou Eliškou. „Na kempu jsme s nimi prožili zvláštní chvíle, protože děti dostaly zprávu, že se jim během kempu vrátí domu tatínek z výkonu trestu. Místo radosti však měly strach, protože nevěděly, co je čeká. Tátu si Jindra pamatoval jen trochu, Eliška vůbec.
Za dobu, kdy byl táta ve vězení, za ním v podstatě rodina na návštěvě nebyla, protože maminka na to neměla finance a cesta tam a zpět přes půl republiky by byla pro ni a tři děti náročná. Matka se také v té době starala o svou tetu, která potřebovala nepřetržitou péči. V očích dětí se měl tedy domů vrátit někdo téměř cizí,“ vysvětluje další vývoj Kristýna Vozdecká.
Jindra ušel kus cesty
U Jindry se strach na kempu projevoval vztekem při nejrůznějších situacích. Eliška se spíše stranila kolektivu a byla duchem nepřítomná. „Snažili jsme se s dětmi o situaci částečně mluvit a cestou z kempu jsme se je snažili rozptýlit. Sami jsme byli na otce zvědaví,“ dodává Kristýna. Tatínek si přijel s maminkou vyzvednout děti hned po příjezdu z kempu. První okamžiky byly nejisté, všichni byli nervózní.
Po příjezdu dětí domů se otec začal v rodině opět angažovat, dětem přestavěl pokojíček, řešil rozbitý počítač. „Jindra za tu dobu, co ho známe, ušel ohromný kus cesty. Z kluka, který byl negativní a chtěl před vším utíkat, se stal klučina, který rád hraje všechny pohybové hry, rád se nabídne k pomoci, chrání svoji mladší sestru, nebo chodí s tátou pro potravinovou pomoc, kterou rodině poskytujeme v rámci naší další pomoci rodinám,“ uzavírá vyprávění Kristýna Vozdecká.
Život má i hezkou tvář
Na Andělský kemp o letošních prázdninách odjede díky Mezinárodnímu vězeňskému společenství celkem 84 dětí, které mají jednoho nebo oba rodiče ve vězení. Je to často jejich jediná prázdninová aktivita a vytržení z problémů dospělých, za které ony samy nemohou, ale přesto jim zásadně ovlivňují život.
„Pobyt na táborech znamená pro tyto děti vnoření do bezpečného světa přírody, her, písniček a sportu. Potkají tu kamarády a inspirativní vedoucí, kteří jim ukáží, že život má hezkou tvář. Andělský kemp rodiny vězňů nemusí hradit a ani by na něj neměly. Organizace kempu je možná jen díky štědrým dárcům,“ popisuje Gabriela Kabátová, ředitelka a zakladatelka neziskové organizace Mezinárodní vězeňské společenství.
Pokud chcete také přispět na hezké prázdniny dětem, které nemohou za to, že jejich rodiče udělali v životě chybu, za kterou pykají i ony, můžete tak učinit skrze darovací výzvu ZDE.
Tipy na srpnové výlety Videohub
