9°C
Čtenáři se pokračování vaší románové kroniky už nemohli dočkat, to musí být pro autora balzám na duši...
Samozřejmě se upřímně těším z jejího přijetí. Kniha je velmi obsáhlá a popisuje události, o nichž se drtivá většina čtenářů dozvídá poprvé. Historie se na Karvinsku odvíjela dosti jinak než na zbytku území Československa – to se týká všech tří dotčených dekád. Hlavně druhá světová válka tady probíhala zcela odlišně než v protektorátu.
Průběh to byl nesmírně drsný, takže někteří čtenáři mi sdělují, že si musejí knihu dávkovat – ať už pro samotnou podstatu mého sdělení, anebo proto, že se jejich rodiny tato historie přímo dotkla. Někteří z mých pamětníků z toho mají dodnes trauma, nikdy se těch zážitků nedokázali zbavit.
Když jsem knihu četla, fascinovalo mě, jak plastické jednotlivé postavy jsou. Který z těch osobních příběhů se skutečně stal? Nebo je většina pouze autorská licence?
Některé příběhy se skutečně staly, jiné jsou vyfabulovány – ale vždy na základě doložených faktů. A že jsem si opravdu nevymýšlela za hranice reálného dění, mi v poslední době doložily dva čtenářské maily, ve kterých se píše o tom, že přesně tohle se událo v jejich rodině. Z toho až mrazí – představte si, že jako autor vytvoříte dějovou linku týkající se nepředstavitelné hrůzy a pak vám někdo napíše, že to je příběh jeho babičky.
Jako jeden z nejdůležitějších významů románu vnímám fakt, že připomíná složitou minulost daného regionu, je to originální téma. Co vás k jeho zpracování vedlo?
Prvotní inspirací byl vyslechnutý příběh od pamětnice, který jsem následně zapracovala do prvního dílu. Přesně si vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem si během krátké chvíle uvědomila, že tento kraj je takovýchto příběhů plný, že je nikdy nikdo literárně nezpracoval. A tak jsem se do toho pustila já, aby zůstaly zaznamenány.
Co nejvíc zasáhlo při studiu pramenů a rozhovorech s pamětníky vás samotnou a posléze jste to zakomponovala do knihy? Co všechno se čtenáři tak komplexního příběhu dozvědí?
Nedokážu vybrat jedinou událost, protože mě zasáhly vlastně všechny. Vždycky je to příběh, který zásadně ovlivnil život konkrétního člověka a jeho rodiny. Nejsem oprávněna hodnotit, který je působivější. Skládám ve svých knihách příběh kraje, který byl přes sto let hospodářským centrem monarchie i republiky, ale zároveň se vždy potácel na okraji politického zájmu, tedy když odhlédneme od účelové agitace. Dalo by se to lapidárně shrnout do věty: Ať tam rubou uhlí, ale drží hubu a nedělají žádné potíže. To je nebezpečná kombinace, což se v historii projevilo nesčetněkrát.
