9°C
Letohrádek Hvězda byl postaven v renesančním slohu. Základní kámen položil 27. června 1555 sám Ferdinand Tyrolský (syn Ferdinanda I. a Anny Jagellonské), který zastával i úřad českého místodržitele a do budoucna se měl stát českým králem. Jím podepsané stavební plány jsou dodnes uchovány v Rakouské národní knihovně. Co arcivévodu ke stavbě motivovalo? Velká láska. Zamiloval se do krásné a vzdělané měšťanky Filipiny Welserové, která ovšem nebyla urozeného původu. Všechna příkoří jí chtěl proto vynahradit tím, že pro ni sám vybudoval mimořádné sídlo uprostřed nádherné obory. Hned po tajné svatbě si svou lásku do Hvězdy přestěhoval.
Milenka, nebo trůn?
Ferdinand Tyrolský se nakonec českým králem nestal. Dal totiž přednost lásce před mocí. Navzdory nátlaku ze všech stran, aby se své neurozené milenky vzdal, udělal pravý opak. Prostou měšťanku Filipinu, která byla údajně nejen chytrou ženou, ale i skvělou kuchařkou, bylinkářkou a věnovala se esoterice, neopustil a v roce 1557 se s ní tajně oženil. Příběh jejich lásky ale nakonec skončil dobře. Jejich manželství později uznal i papež, ovšem potomci byli vyloučeni z následnických práv.
Unikátní místo i stavba
Proč arcivévoda vybral pro hnízdečko lásky právě tuhle oboru? Podle milovníků záhad to nebyla náhoda. V těchto místech prý bývalo předkřesťanské kultovní místo a ze země tu vyvěraly záhadné energie. Půdorys dvoupatrové stavby má tvar magického obrazce vytvořeného ze dvou protínajících se trojúhelníků, takzvané Šalamounovy hvězdy. Symbolizuje to spojení dvou protikladných sil, dobra a zla, do vzájemné harmonie, do energie dodávající životní sílu. Říká se, že na místě překrytí dvou rovnostranných trojúhelníků dokáží citliví lidé pocítit přívaly energie, mnohým se udělá nevolno, obzvlášť v přízemí uprostřed stavby. Na středu protínajících se trojúhelníků se prý vychýlí virgule, kyvadla a rozechvěje se údajně i obyčejný řetízek. Další geometrické prvky naznačující vliv tajných nauk jsou zabudovány do prostorového rozvržení interiérů. Čtyři úrovně stavby odpovídají všem živlům. Podzemí patří zemi, přízemí vodě, první patro vzduchu a druhé ohni. Vzácnou výzdobu letohrádku, která měla sličnou Filipinu okouzlit, tvoří převážně mytologické postavy a alegorické výjevy. Stropy místností jsou zasvěceny antickým bohům a planetám.
Zažil slávu i ničení
Letohrádek zažil období slávy a lesku, ale i válečné loupení a pálení. V roce 1608 tu tábořilo císařské vojsko, o dvanáct let později (8. listopadu 1620) u zdi obory došlo k osudové bitvě na Bílé hoře a v roce 1757 Hvězdu zabrala vojska pruského krále Bedřicha II., která z okolních výšin bombardovala Prahu. Francouzská a pruská vojska v oboře v té době vykácela většinu stromů. V 18. století zde byla zřízena bažantnice a letohrádek z rozhodnutí císaře Josefa II. sloužil až do roku 1874 jako prachárna. U obory se každoročně v červenci až do roku 1910 konávaly slavné markétské poutě. Počátkem 19. století se obora změnila v přírodní park, jak jej zhruba známe dodnes. V roce 1962 se stal letohrádek Hvězda národní kulturní památkou, je přístupný veřejnosti a slouží výstavnictví.
