Co se přihodilo, že se kluk ze Žižkova ocitl na druhém břehu Vltavy a zabydlel se právě na Malvazinkách?
Osud to tak nejspíš chtěl. Představte si, že když mi bylo asi tak třináct, tak jsem jezdil obhlížet různá místa v Praze. Dokonce jsem si o nich psal deník. Jednou jsem se vydal i na Malvazinky a moc se mi tam líbilo. Už tehdy jsem si řekl, že na takovém místě bych si přál bydlet. No vidíte, a ono se mi to splnilo!
Jak dlouho už v této malebné části Prahy 5 bydlíte?
Já tu bydlím přes čtyřicet let a moje žena Adriena zhruba o deset let méně. Dá se tedy říct, že už oba patříme k zasloužilým starousedlíkům.
Prošly Malvazinky za ta léta nějakými změnami?
Když jsme se sem stěhovali, všude bylo plno zeleně, za naším domem jsme měli dokonce louku. Připadali jsme si jako na venkově. Jenže časem se na loukách začalo stavět, což nás moc netěšilo a mnohé stavby se mi vůbec nelíbí. Proti některým záměrům jsme se spolu se sousedy ohradili, společně s občanským sdružením se nám podařilo zarazit necitlivou výstavbu bytových domů, která by totálně zlikvidovala krásný park v ulici Na Pláni. Zatím ale netušíme, co na tom místě místo plánovaného bytového komplexu bude.
Stavební proměny se městu nevyhnout. Jak vnímáte modernizaci centrální části Smíchova, kterou máte hned pod kopcem?
Vadí mi, když se nesmyslně zastavují zelené plochy, protože pro přírodu mám slabost. Proměny v oblasti Anděla, která se změnila v moderní městské centrum se vším, co k tomu patří, samozřejmě vítám. Určitě je to tam mnohem atraktivnější, plno obchodů, restaurací, služeb.
Zmínil jste obchody, kterých je na Andělu požehnaně. Chodíte tam nakupovat?
Nákupy nesnáším. Zato moje žena se v nakupování přímo vyžívá a v obchoďáku je každou chvíli. Takže mi vždycky přinese všechno, co potřebuji, včetně oblečení.
To se Adriena trefí i do vaší velikosti kalhot nebo bot?
No, je pravda, že tak jednou za uherský rok mě na nákupy vytáhne. To pak v pánském oddělení uděláme velkou tržbu, protože si vezmu všechno rovnou třikrát, abych měl zase vystaráno. Pokud už ale do obchodu vlezu, musí nákup proběhnout rychle.
A co hospůdky ve vašem okolí. Máte nějakou favoritku?
Máme rádi čínu, tak si občas zajdeme do čínské restaurace dolů pod kopec, kde dobře vaří, nebo na Smíchov do italské pizzerie. U nás na Malvazinkách někdy posedíme v baru, který si jeho majitel udělal už po revoluci z garáže. Pamatuji si, že tam na kafíčko chodívala ráda moje žena hlavně v době, kdy ještě vozila Ládíka na golfových holích. Dá se tam sedět venku a je tam taková příjemná, rodinná atmosféra. Zrovna jsme si ale tuhle říkali, že nám tady nějaká pěkná a prostornější hospůdka, kde by se dobře vařilo, přece jen chybí.
Jaké panují u vás v ulici sousedské vztahy?
My máme naštěstí dobré sousedy. Myslím si, že bychom si k nim mohli bez problémů skočit třeba pro mouku, kdyby nám došla. Sem tam se tady lidi snažili na ulici družit, někdo uvařil polévku, někdo preclíky, proběhlo pár akcí, ale jen ojediněle.
Je o vás i o vaší ženě známo, že rádi sportujete. Máte na Malvazinkách možnost se i sportovně vyřádit?
Kousek od baráku máme tenisové kurty, za což jsme velmi rádi. Je to tam senzační. Žena se synem tu pořádali v červnu dokonce takový VIP turnaj, který se povedl, a určitě se tu podobné akce zopakují. Prostředí je tady velmi příjemné, protože tu není tolik lidí. Pro nás je to výhoda, že sem můžeme zajít kdykoliv. Chodím hrát se ženou, a když se mi nechce, tak si na kurt vezme kamarádku.
Které místo máte ve vašem okolí nejraději?
Mám rád přírodu, takže mým nejoblíbenějším místem je Prokopské údolí. Chodím tam z domova pěšky. Když jsme měli ještě psa Fredyho, tak jsem ho tam chodil pořádně vyběhat. Se ženou taky moc rádi brouzdáme po zdejších parcích, celé to tu obcházíme, oba totiž milujeme přírodu.
Pro pejsky je to u vás hotový ráj. Neuvažujete o tom, že si ještě pořídíte zvířecího kamaráda?
Je to tři roky, co Alfred umřel. Byl to ženin miláček a ona jeho ztrátu velmi těžce nesla. Stále si nedovede představit, že si pořídíme nového pejska a zase se mu něco stane. Takže dalšího mít nebudeme.
Kam se chodíte v Praze 5 bavit?
Občas zajdeme za kulturou do Švandova divadla, a protože máme přátele výtvarníky, tak chodíme na jejich výstavy třeba do Portheimky. Nejraději jsme ale doma. Doma máme totiž největší pohodlí, ticho, sedíme na zahradě, koukáme se na měsíc, popíjíme vínko a vůbec nemáme pocit, že jsme v Praze. Nemáme potřebu odtud nikam utíkat.
Panuje u vás taková idylka i co se údržby domu a zahrady týká?
Musím přiznat, že většinu práce zastane moje žena. Nesmírně dům zušlechtila, dala ho celý dohromady a vtiskla mu i jedinečné kouzlo. Pravidelně seču trávník, připravuji dříví na táborák. To je tak asi všechno! Ostatní přenechávám ženě a šikovným pánům, který pečují o zahradu a sem tam něco opraví.
Nedávno jste dostal od smíchovské radnice metál za zásluhy. Co pro vás takové ocenění znamená?
Je to moje první významnější ocenění, medaile mě potěšila. Pro mě se stala symbolem svedení úspěšné bitvy proti výstavbě Na Pláni.
Právě se rozjíždí divadelní sezona. Kam si můžeme zajít na váš osobitý humor?
Točil jsem dva díly nového televizního seriálu Opilé kuře. Pouze dva, protože už v tom druhém díle umřu. Společně s mojí ženou Adrienou, Jirkou Krampolem, Miluškou Voborníkovou, Petrem Jablonským a dalšími kolegy hrajeme v Divadle Semafor velmi úspěšné představení Návštěvní den u Miloslava Šimka. A měl bych se vrátit do Ypsilonky, kde jsem vlastně před lety začínal. V prosinci by měla být premiéra, takové moje povídání, humorné příběhy ze života a plno hezkých písniček.
