Advent (latinské adventus = příchod) začíná první nedělí po 26. listopadu. Letos tak vychází na vůbec první možný termín – na neděli 27. listopadu – a končí západem slunce na Štědrý den. Každá z nadcházejících čtyř nedělí má své speciální jméno. Po železné přijde bronzová, stříbrná a nakonec zlatá.

Pro křesťany je advent začátkem liturgického či církevního roku a vyznačuje se dvojím očekáváním – slavností narození Ježíše Krista (24. prosince) a jeho zmrtvýchvstání (Velikonoce). V křesťanských zemích se udržuje zhruba od 6. století.

Nejviditelnějším symbolem adventu je adventní věnec. Bez svíček se používá ke zdobení dveří. Ten se svícemi slouží k symbolickému odpočítávání čtyř adventních týdnů. „Zvyk postupného zapalování svící na adventním věnci se k nám dostal až v druhé polovině 20. století z Německa. V tradičním českém prostředí byla okna slavnostně osvětlována jen na Bílou sobotu,“ vysvětlil ředitel Etnografického oddělení Národního muzea Petr Janeček.

Věnec představuje symboliku Kristova kříže nebo také Boží věčnost a jednotu a má jasně daná pravidla, jak by měl vypadat. Větývky jehličnanů či cesmíny, ze kterých je vyroben, představují život. Dříve se často používaly i holé slaměné věnce, které odháněly zlé duchy a tím zajišťovaly do domu požehnání.

Důležité jsou barvy. Barvou adventu je fialová! Vyjadřuje důstojnost a pokání. Svíčky a stuhy na věnci by tak měly být fialové s výjimkou té třetí v pořadí – ta je totiž zasvěcená přátelství a je růžová. Svíčky se zapalují proti směru hodinových ručiček. Časté jsou i věnce s pátou, bílou svíčkou uprostřed. Ta se zapaluje na Štědrý den a symbolizuje Krista.

K adventu patří také půst, spánek na tvrdém lůžku a zákaz sexu. Zapovězena je i hlučná zábava či pomlouvání. Naopak žádoucí je každodenní návštěva rorátů (ranní zpívané mše) a konání dobrých skutků.

 

Fialová, červená i modrá

Tradiční barvou adventu je fialová. Luteráni v Americe ji nahradili modrou barvou. V Evropě se začaly užívat i věnce s bílými svíčkami, protože bílá barva je tradičně braná jako slavnostní. U protestantských církví se používají i čtyři červené svíce. To se rozšířilo i k nám a věnec s červenými svíčkami je nyní asi nejrozšířenější barevnou kombinací.

 

Symbolika svíček na věnci

  1. 1. svíčka – Zapaluje se první adventní – železnou – neděli. Letos vychází na 27. listopadu. Svíčka se jmenuje Naděje.
  2. 2. svíčka – Zapaluje se druhou adventní – bronzovou – neděli. Letos vychází na 4. prosince. Svíčka se jmenuje Mír.
  3. 3. svíčka – Zapaluje se třetí adventní – stříbrnou – neděli. Letos vychází na 11. prosince. Svíčka se jmenuje Přátelství a měla by být růžová.
  4. 4. svíčka – Zapaluje se čtvrtou adventní – zlatou – neděli. Letos vychází na 18. prosince. Svíčka se jmenuje Láska.
  5. 5. svíčka – Zapaluje se na Štědrý den po západu slunce. Je bílá a zasvěcená Kristu.

České adventní zvyky

Jsou spjaté se svátky významných světců – sv. Barbory (4. 12.), sv. Mikuláše (5. 12.) a sv. Lucie (13. 12.). „Večer o těchto svátcích obcházely po vesnicích průvody adventních masek. Ty byly na rozdíl od těch veselých masopustních vážné, zadumané, strašily děti a vybízely dospělé k pokání,“ uvedl ředitel Etnografického oddělení Národního muzea Petr Janeček. Období adventu před zimním slunovratem (letos 22. 12.) bylo chápáno jako období temna, kdy zlé síly měly největší moc a usilovaly o zničení světa.

  • svátek sv. Barbory, 4. 12. – Barboru sťal kvůli její víře v Boha vlastní otec. U nás je s ní spojován zvyk trhání třešňové větvičky. Tomu, komu vykvete na Štědrý den, se další rok splní všechna přání. Dříve to dělaly hlavně neprovdané dívky, které chtěly vědět, zda je konečně čeká svatba.
  • svátek sv. Mikuláše, 5. 12. – ve 4. století byl dobrým a štědrým biskupem. Proto je dnes spojen s dáváním drobných dárků (sladkostí) dětem. Stal se předlohou pro Santa Clause.
  • svátek sv. Lucie, 13. 12. – dívka, která žila ve 4. století, rozdala svůj majetek a rozhodla se žít jako křesťanka. Dle pověsti si vyloupla oči a poslala je svému pohanskému nápadníkovi. Do druhého dne jí narostly oči zpátky. Zemřela mučednickou smrtí. U nás je s ní spojována pranostika: Sv. Lucie noci upije, ale dne nepřidá.