Paní Věra si loni v listopadu začala všímat, že se jí hůř dýchá. Nejdřív to vypadalo na srdíčko, ale rentgen ukázal jinou pravdu. Na pravé plíci se objevilo zastínění – několika centimetrový nádor vycházející z průdušek. Bohužel zhoubný a pokročilý.
Následovala onkologická léčba. Tělo bojovalo, ale marně. Půl roku bolesti, únavy, vysilující snahy, jak „to ještě zlomit“. A přesto – paní Věra zůstávala klidná. Nepoddala se, ale přijala.
Žena, která celý život pracovala jako švadlena a věnovala se zahrádce, byla zvyklá brát vše tak, jak přichází. I teď mluvila s neuvěřitelnou vyrovnaností: „Já už to vím delší dobu, pane doktore. Nechce to přijmout hlava. A srdce už vůbec ne. Ale vím, že tomu nemá smysl se bránit.“
Pojďme s tím něco dělat…
Navzdory diagnóze ale nerezignovala:„Jestli mi ten život ještě něco nabízí, pojďme s tím něco dělat,“ řekla své rozhodnutí doktoru Kabelkovi a její přístup k nemoci a další budoucnosti ho odzbrojil. „Tohle člověk neslyší každý den. Nevidí tuhle odvahu každý den. To je kombinace odvahy, moudrosti, pokory a respektu,“ popisuje pro Blesk.cz přední český paliatr.
O týden později paní Věra vítala lékaře úsměvem. Díky podpoře rodiny i účinným lékům v podobě opiátových náplastí i užívání morfia získala zpět kousek síly – a především klid.
„Lidé se často morfinu bojí, ale tento lék se používá už přes dva tisíce let a my víme nějakých pětačtyřicet let, že morfin umí zasáhnout dráhy hormonů štěstí neboli endorfinů. Umí zasáhnout tak efektivně, že podpoří emoční zvládnutí nejenom bolesti, ale i té nemoci samotné,“ vysvětluje Ladislav Kabelka.
Správně nastavená péče umožnila, že paní Věra v době návštěvy svého lékaře mohla spokojeně sedět s manželem, pít kávu a jíst buchtu, kterou upekla její dcera. „Z ženy, která byla fyzicky zkroušená, se během týdne stala hostitelka, co mě vítá u vstupních dveří, byť na sedačce, s úsměvem a pevně stiskne ruku.“
Lékařka o paliativní péči: Strašák i porozumění. Co přinesla Aničce Slováčkové? Bára Holá
Důstojný život s nemocí
Příběh paní Věry není výjimkou. Ale ani samozřejmostí. Je příkladem toho, jak paliativní péče, když je dostupná včas, může člověku nabídnout klid, důstojnost a dokonce i radost – navzdory smrtelné diagnóze. „Když pacient vezme život s nemocí do svých rukou a žije ho nejlíp, jak to jde – tak to je pro mě medicína,“ říká k tomu odborník.
Za poslední dekádu udělala česká paliativní medicína obrovský pokrok. Vzniklo 50 nemocničních týmů, 55 mobilních týmů, 79 ambulancí a výuka paliativy se dostala na sedm lékařských fakult. Podařilo se zavést systémové financování i rozvinout specializované oblasti, jako je péče o děti, seniory nebo o duchovní potřeby.
Ale největší změna je v přístupu. Už to není jen péče o poslední dny života. Paliativa dnes dokáže prodloužit život ne o dny a týdny, ale o měsíce – a hlavně ho zkvalitnit a naplnit obsahem. „Za každý dobře prožitý den, jak by člověk získal dva dny navíc. A dobré dny, ne pouze utrpení v závěru života,“ vysvětluje Ladislav Kabelka.
Tabletka jménem rodina
Zásadní roli v tomto procesu hraje »velká tableta s názvem rodina«, říká doktor Kabelka. Lékař může pomoci, zmírnit bolest, nastavit péči. Ale teprve doma, mezi blízkými, dostává život s nemocí zcela jinou podobu. A obrovský vliv má prožitý odchod i na pozůstalé. „Rodina, která dobře projde závěrem života blízkého, jde dál životem stabilněji. To je největší prevence patologického truchlení.“
A motiv rodiny je také hlavní odpovědí na otázku, proč si tolik pacientů, kteří původně žádají o eutanazii, nakonec tuto žádost rozmyslí. „Eutanazii si přeje většina lidí tehdy, když se cítí osamělí. Například v Belgii se ukázalo, že když lidé žádající eutanazii dostanou podporu, včetně komplexní paliativní péče, 96 % z nich změní názor.“
Paliativní péče je v jádru preventivní medicínou. „Paliativní péče je prevence. Prevence utrpení také rodiny, patologického truchlení, prevence zoufalství, prevence osamění, prevence zbytečné bolesti. Pomáhá pacientům, jejich blízkým – a nakonec i zdravotnickému systému, který by bez ní čelil přetížení,“ domnívá se Ladislav Kabelka.
I příběh paní Věry ukazuje, že také v nejtěžších chvílích lze žít naplno. S důstojností, láskou, podporou – a s vědomím, že člověk hraje podle karet, které mu život rozdal. A hraje, jak nejlépe umí.
Výzvy v paliativní medicíně a péči
Paliativní péče v České republice čelí několika zásadním výzvám, jejichž řešení je nezbytné pro zajištění dostupné kvalitní paliativní péče pro všechny, kteří ji potřebují. Upozorňují na to lékaři v rámci Evropského dne paliativní péče, který připadá na 29. května.
Rostoucí potřeba - sociodemografické trendy jednoznačně ukazují na významný nárůst potřeby paliativní péče v následujících letech.
Nedostatek personálu - výrazný deficit lékařů a zdravotních sester náležitě vzdělaných a erudovaných v paliativní péči ohrožuje rozvoj a na některých místech dokonce udržení stávajících kapacit specializované paliativní péče.
Regionální rozdíly - v některých oblastech je síť služeb velmi rozvinutá a umožňuje péči respektující preference nemocného, v jiných regionech nejsou kapacity specializované péče dostupné vůbec.
Vzdělávání – je potřeba zajistit systematické vzdělávání zdravotníků a dalších profesí v oblasti obecné paliativní péče.
Nedostatečné financování některých forem specializované paliativní péče - pro zajištění potřebného rozvoje je nezbytné zajistit adekvátní a motivující odměňování pracovníků v paliativní péči.
Riziková legislativa - připravovaný zákon chce současně řešit paliativní péči, rozhodování v závěru života i legalizaci eutanázie. Řešit tyto velmi rozdílné oblasti jednou zákonnou úpravou považuje Česká společnost paliativní medicíny za nesprávné. Vzhledem k nedostupnosti kvalitní paliativní péče pro všechny potřebné pacienty považuje ČSPM legalizaci eutanázie v ČR v současné době za nezodpovědnou.
Více informací k tématu najdete zde:
Kdo je MUDr. Ladislav Kabelka Ph.D.
Svůj profesní život věnoval péči o závažně chronicky nemocné. Základním oborem se mu stala nejdříve interna, v roce 2003 geriatrie. Již na geriatrickém oddělení fakultní nemocnice byl často konfrontován s protiklady zdravotních postupů a potřebami křehkých nemocných, kterým tyto postupy nepomáhaly. Multidisciplinární péče o nemocné se syndromem geriatrické křehkosti se stala jeho hlavní profesní specializací.
Spoluzakládal obor Paliativní medicína a léčba bolesti, pomáhal jeho přeměně v samostatný nadstavbový lékařský obor Paliativní medicína v roce 2010. Spoluzakládal a 8 let v pozici předsedy vedl Českou společnost paliativní medicíny ČLS JEP.
Jako primář koncipoval mezi lety 2007-2014 péči největšího českého lůžkového hospice, Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě. Geriatrii a péči o dlouhodobě nemocné se věnoval jako primář léčebny dlouhodobě nemocných.
V roce 2014 založil Domácí hospic sv. Zdislavy Oblastní charity Třebíč, kde v pozici primáře a také krajského koordinátora projektu Paliatr Vysočina pracoval do konce roku 2024.
Od roku 2020 do 2023 zakládal a pomáhal rozvinout komplexní paliativní program ve Fakultní nemocnici U sv. Anny.
Ve svých publikacích i zdravotně-politické práci podporuje koncepční rozvoj paliativní a geriatrické péče na zdravotně-sociálním pomezí. Stejným tématům se věnuje také v rámci akademické práce, a výuce studentů LF MU Brno.
Miliardáři Vlčkovi v Hráčích: Proč dali miliardy právě do nadace s paliativní péčí? Vera Renovica/GenLive/Blesk
