22°C
Zara (4) s bráškou Sašou (7) a rodiči cestuje po celém světě a tato výprava měla být jejím vrcholem. „Stala se tak nejmladší ženou na světě, která to kdy dokázala!“ uvádí hrdě příspěvek na stránkách Saša jede s tím, že nejmladší, kdo do základního tábora došel vlastními silami, byl pětiletý Ind.
„Zara vystoupila v rámci akce hned na několik pětitisícových vrcholů. Během pochodu nenastal žádný problém, aklimatizace proběhla nadprůměrně dobře, malá Zara díky velice dobré fyzické kondici dokonce předběhla až na několik výjimek stovky ostatních trekerů, kteří navíc v drtivé většině výstup počali z letiště v Lukle,“ píše se dále.
Celková délka pochodu po dokončení přesahovala dokonce 270 kilometrů s převýšením přesahujícím 20000 metrů. „Zara se Sašou projevili neskutečnou odolnost, trpělivost a pokoru,“ upozorňuje dále komentář k náročnému výstupu.
Malá holčička má spoustu fanoušků, najdou se ale i takoví, kteří z jejího světového rekordu zase tak nadšení nejsou. „Moc nevím, co si o tom mám myslet. Roky jsem se pohybovala ve vysokých horách, takže znám ta nebezpečí a jak i drobná chybka může být smrtelná,“ napsala v komentáři jedna ze sledujících.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Odborník: Je to hazard
Jasno má naopak člen České asociace horských vůdců Jan Novotný, který celou akci pro Blesk.cz označil za velký risk. „Uznání se rodiče ode mne nedočkají. Já bych tam v žádném případě takhle malé dítě, ať je jakkoli šikovné, nevzal. Jsem poměrně tvrdý otec, ale tohle už se mi zdá příliš,“ hodnotí horský vůdce a hned vysvětluje proč. Podle zkušeného odborníka, který byl v Himalájích pětkrát a tuto cestu dobře zná, není problém vzdálenost, tedy »ušlapat kilometry« do základního tábora pod Everest.
Hlavním rizikem je především extrémní nadmořská výška. „Tělo dítěte v tomto věku na ni není fyzicky připraveno, takže byť se důsledně aklimatizuje, může ho to ohrožovat na životě,“ soudí Jan Novotný a přidává další zkušenost. „Zažil jsem tam velmi výkonné sportovce, kterým bylo špatně. Spousta lidí odletí zpátky do Káthmándú, protože mají výškovou nemoc. Riskovat tyto problémy u čtyřletého děcka je podle mě hazard,“ vysvětluje zkušený horský vůdce.
Druhým problémem jsou také hygienické podmínky. „Ani trávicí ústrojí dospělých nemusí být přizpůsobeno stravě a hygienickým podmínkám, které tam panují. Spousta lidí může mít různé střevní potíže. Velký průjem člověka velmi dehydratuje a v souvislosti s nadmořskou výškou oslabí," líčí sportovec.
Příspěvek o cestě do základního tábora také popisuje počasí a další okolnosti cesty. „Podmínky a počasí jsou zimní s teplotami hluboko pod bodem mrazu. V základním táboře 1.ledna panoval surový mráz -20 až -25 °C. Je nutné zdůraznit, že podmínky v ubytovnách, v tzv. lodges, jsou velmi omezené a netopí se tam, v ložnicích bylo občas i pod -10 °C.“
Špatná roční doba
Podle Jana Novotného rodiče pro výstup zvolili dokonce i nevhodnou dobu! „Tohle vůbec není období, kdy se jezdí na trek do Nepálu. To je na jaře a pak na podzim zhruba od druhé poloviny září do konce listopadu. Pak je tam jako teď zima, jsou tam hluboké mrazy a v podstatě lodge (jednoduché ubytování, které poskytuje i jídlo, pozn.red) jsou pozavírané, protože Nepálci odchází do nížin nebo létají do Evropy za prací,“ popisuje horský vůdce, kterému připadá, že se jako rodiče v současnosti pohybujeme na dvou extrémních pólech.
„Jsou lidé, kteří o dítě pečují jako o pokojovou květinu a dávají pozor, aby se ani nezpotilo, a pak se najdou rodiče, kteří udělají takovou věc. Za mě je to nezodpovědné chování rodičů, kteří ohrožují své dítě na životě,“ má jasno odborník a dodává: „Je to na ty děti zbytečný tlak. Je to podle mě dítě, které si má hrát na pískovišti a na tyhle všechny věci má dost času,“ uzavírá Jan Novotný.
Co na to další odborníci?
Horolezec Radek Jaroš: Spíš projekt rodičů
Trošku se to ve mně hádá. Sám jsem kdysi býval ve 13 letech nejmladším účastníkem přejezdu Jeseníky – Orlické hory v zimě na běžkách. Ale to už jsem měl »rozum« a šlo o moje rozhodnutí. Tak úplně nejsem přesvědčen o tom, že čtyřletá holka chce jít překonat světový rekord výstupem do výšky 5300 m. Navíc v zimním období. Takže jde spíš o projekt rodičů. Nehrozily jí laviny ani trhliny. Cesta vede po pěšině. Ale nevím, jaký má vliv výška na tak mladý organismus. Určitě ne dobrý.
Dětský psychoterapeut: Miloslav Čedík: Je to skvělé
Fyzické schopnosti čtyřletého dítěte si hodnotit nedovolím. Z psychologického hlediska to být spolu s rodinou na cestě, zažít společně dobrodružství, překonávat překážky pokládám za skvělé. Je to hodno následování, i když ne v tak extrémních podmínkách. Je to vklad dětem do života a i my si z takové cesty, která je pak sama o sobě cílem, něco odneseme.
Psycholog Jiří Novák: Je to výjimka
Je to velmi individuální záležitost. Holčička je patrně trénovaná a tatínek vyhodnotil, že je schopna cestu zvládnout. Pokud na to má a sama to neodmítá, přijímá to, má podporu rodičů a bratra, tak je to i z psychologického hlediska v pořádku. Naopak jí takový výkon zvedne sebevědomí, sebejistotu a je to ku prospěchu. Určitě to ale nelze paušalizovat.
Pediatr Ctirad Kozderka: Věk nehraje roli
Pokud bylo děvče na svůj věk ve vynikající fyzické kondici, trénované, patřičně vybavené atd., tak proč by nemohlo výstup do základního tábora pěšky absolvovat pod dohledem dospělé osoby. Zodpovědnost za jeho zdraví a vývoj nesou rodiče. Předpokládám, že jsou sportovně orientovaní a dceru vedou i tímto směrem. Netrénovaný člověk jakéhokoli věku by asi nezdolal ani Sněžku. Takže věk dle mého názoru nehraje zásadní roli.
Pediatrička Hana Cabrnochová: Bez přípravy by to nešlo
Je složité komentovat konkrétní příběh bez znalosti informací o dítěti. Obecně mohu ale říct, že by to nebylo vhodné bez přípravy. Organismus musí bojovat s nadmořskou výškou. Není to ale nic, co by bylo nezbytné pro vývoj dítěte. Rodiče se tak rozhodli a mohou být rádi, že to dobře dopadlo.
„Cílem nesmí být vrchol, ale návrat. V horách musíte mít pokoru," říká himalájský horolezec Jaroš Blesk TV
