23°C
Své problémy si David začal uvědomovat v době kolem maturity na gymnáziu. První diagnózu se dozvěděl v roce 2012, ale byla původně jiná. Bipolární afektivní porucha mu byla diagnostikována až o rok později. Praktické projevy nemoci se vyznačují střídáním nálad nebo psychických stavů. Člověk může být dlouhodobě stabilizovaný a bez projevů, ale také se mohou objevit deprese nebo mánie.
S rozřezaným krkem na JIP
Když se nemoc začala projevovat u Davida Svobody, netušil, co se s ním děje. „Nikomu jsem se nesvěřil a předstíral, že se nic neděje. Bohužel to vygradovalo až k tragickému momentu, kdy jsem se chtěl zabít pořezáním kuchyňským nožem na krku,“ vypráví David, který se nakonec zoufale pokoušel zachránit.
Ozval se kamarádovi, který nebydlel daleko a poprosil ho, ať zavolá sanitku. „Po pár SMS, během kterých se mě vydal hledat, mu docházelo, že si nedělám legraci a sanitku poslal. Stihl mě najít dříve, než přijeli záchranáři. Musel to být hrozný pohled, doteď si vzpomínám na výraz v jeho obličeji,“ vzpomíná David. V té době se kvůli svému psychickému stavu skoro s nikým nevídal, ani svého kamaráda pře tím dlouho neviděl.
„Naposledy si vybavuji příjezd do nemocnice, pak následuje okno, kdy si nic nepamatuji. Jak jsem se později dozvěděl, operoval mě primář plastické chirurgie,“ vzpomíná dále David, který si poté pobyl na JIP a následně skončil na pozorování na psychiatrii. Na té byl nakonec hospitalizován celkem šestkrát.
Dluhy z mánie
U mladého muže se v průběhu let střídaly stavy hlubokých depresí bez energie a jakékoli chuti do života. Ty střídaly mánie, které s sebou přinášely naopak přílišnou energii, sebedůvěru, sebevědomí a promiskuitu.
„Chybí sebereflexe, potřeba spánku, potřeba jídla. Člověk v mánii má tendenci riskovat, neustále komunikovat a být mezi lidmi. Dost časté je velké utrácení a pacienti se tím dostávají do finančních potíží a dluhů,“ popisuje David. I on sám se tak dostal na pět let do insolvence a zkazil si vztahy s kamarády i rodinou. V krajním případě, pokud stav trvá dlouho, mohou přijít i halucinace a člověk může být výjimečně nebezpečný i okolí. „To se u mě naštěstí nestalo, vždy jsme to včas podchytili,“ říká David s úlevou.
Léčba pomáhá
Dnes své psychické onemocnění zvládá dobře. „Moje léčba spočívá v dodržování medikace, což jsou stabilizátory nálady a antipsychotika. Dále docházím na psychoterapii a mám pravidelný režim. Dá se ale říct, že žiju téměř normální život, jen se musím více vyhýbat stresu,“ přiznává mladý muž. Povedlo se mu také urovnat vztahy v rodině, opět v ní má velkou podporu.
V současnosti je v plném invalidním důchodu a snaží se k němu mít stále vhodnou brigádu nebo poloviční úvazek. „Aktuálně roznáším letáky pro jednu firmu v okolí bydliště,“ dodává David, který věří, že to nejhorší už má za sebou.
Citlivá zpověď
S vervou se také pustil do psaní knihy, jejímž cílem je ukázat bipolární poruchu z pohledu nemocného člověka. „Knihou Citlivá zpověď jednoho blázna bych rád přiblížil svět psychiatrického prostředí z pohledu pacienta a současně se pokusil bořit mýty o tom, že člověk, který má psychiatrickou diagnózu, musí být blázen a nemůže žít život naplno a s nadhledem,“ dodal David, který na dobročinné platformě Hithit hledá finanční podporu, díky níž by kniha mohla vyjít.
Proč okolí těžko přijímá pacienta s bipolární poruchou? Andrea Ulagová, Aleš Brunclík
