14°C
„Jednoho podzimního dne jsem si ve sprše všimla, že mám tvrdší prso. Zkusila jsem jako tolikrát předtím samovyšetření. Jenže tolikrát předtím jsem si vždycky říkala, že stejně nepoznám, jestli tam něco mám. Omyl! Tentokrát jsem to poznala hned,“ vypráví Veronika, která si nahmatala maličkou bulku.
Uklidnila se tím, že je to jen nějaká uzlinka a nechala to být. Prožívala totiž pěkné období, kdy po letech na mateřské nastoupila do práce, ze které byla nadšená. Pak se ale vše změnilo. „Manžel mi pomohl, když v lockdownu zavřeli školy, abych mohla alespoň den v týdnu do práce, ale jinak jsem měla pocit, že se mezi námi něco vytrácí,“ vzpomíná mladá žena.
Od podzimu uběhlo jen pár měsíců a letos v lednu Veronika zjistila, že bulka vyrostla. Následovalo sono vyšetření prsů v nemocnici v Kladně. Lékařka poznala, že v levém prsu je problém, a Veronika okamžitě podstoupila další vyšetření.
Neopustí mě manžel?
„Bylo mi sděleno, že je ze mě pacient onkologie, a dostala jsem na výběr, kde se chci léčit. Proběhla okamžitá biopsie, rentgen a mamograf. Mamograf ukázal podezřelá ložiska v celém prsu, následné sono břicha ukázalo podezřelý nález na játrech,“ popisuje Veronika, kterou čekaly okamžiky plné strachu a dotěrných myšlenek.
„Hlavou se mi honily otázky: Neopustí mě teď manžel? Nebude se mnou jen ze soucitu? Vezmou mi prso, nebo obě? Jak to řekneme synovi? Přijdu o práci?“ přibližuje první pocity při nemoci Veronika.
Krutý den D
Na onkologii ji doprovodil manžel, vyslechli si návrh na chemoterapii s tím, že první dávka měla být na začátku února. Jenže kvůli výsledkům dalších vyšetření bylo vše nakonec úplně jinak. Sama Veronika tomu okamžiku říká den D, protože se dozvěděla, že trpí rakovinou už ve 4. stádiu!
„Dozvěděla jsem se, že mám metastáze, ale ne jen v uzlinách, ale také v játrech a kostech. Zhroutil se mi svět. Chtěla jsem vědět, kolik času mi zbývá. Uvidím syna vyrůstat, jít na střední, na vysokou, stát se tátou? Asi ne, tolik se přeci s metastázami nemohu dožit. Jsem nevyléčitelná. Umřu. Několik dní jsem nespala, nejedla, plakala,“ popisuje období hrůzy.
Umělý přechod
Léčit se začala u vyhlášené onkoložky Petry Tesařové ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí v Praze. Ukázalo se, že nádor je vysoce hormonálně závislý, že je třeba pomocí léků podstoupit umělý přechod.
Veronika nastoupila hormonální léčbu a spolu s lékařkou požádala zdravotní pojišťovnu o schválení biologické léčby. Nechala si také předepsat antidepresiva a léky na spaní, protože se odmítala vzdát práce a snažila se fungovat nejen tam, ale i doma.
„Když mi byla biologická léčba schválena, byla jsem strašně šťastná, najednou jsem měla pocit, že to zvládnu, že všechno dobře dopadne. Z léčby mi je často špatně, mám průjmy a chutě jako v těhotenství, ale naučila jsem se poslouchat své tělo. Návaly horka, motání hlavy a neustálý pocit zimy už ke mně prostě patří,“ vysvětluje Veronika, která se potýká i s dalšími zdravotními problémy, jako je únava, problémy se spánkem, bolesti zad a pánve.
Nevěra a rozvod
Velká krize ale nastala i v manželství. „Kde jsem čekala stmelení vztahu, přišla jen bolest a velká prázdnota. Proto jsme s manželem začali chodit k psycholožce Lauře Janáčkové,“ popisuje Veronika.
Ani to ale nepomohlo, letos v září došlo k rozchodu. „O manželství jsem bojovala a věřila do poslední minuty, že máme šanci, ale zjištění nevěry vedlo k přímému a rychlému konci. Na den přesně jsem byla nemocná osm měsíců a tohle byla největší zrada. Vše začalo dávat smysl, celé dlouhé dny a týdny, kdy nebyl doma, prázdniny, které nestrávil se synem…Už dávno žil jiný život bez nás,“ popisuje životní zklamání Veronika, která okamžitě podala žádost o rozvod.
Žiju s rakem...
Mladá žena se kromě léčby a péče o syna snaží své dny vyplnit i jinak. Přidala se k projektu Bellis, který šíří osvětu mezi mladými ženami s rakovinou prsu, a i dalšími způsoby se snaží pomáhat ženám, které jsou v podobné životní situaci. Přihlásila se také na focení pro českou značku ekologického spodního prádla Corpus Lingerie a uspěla. V listopadu šla na benefiční přehlídku pro projekt Bellis v Národním divadle a angažuje se i v projektu Tělo s příběhem, který boří tabu ohledně našeho vzhledu.
Navzdory obrovskému zklamání v manželství má Veronika velký důvod k radosti. Léčba zabírá a rakovina ustupuje, ačkoli bolesti v celém těle stále nemizí. „Nevím, na jak dlouho, ale vím, že teď a tady mohu být pro syna, rodinu, přátele, pro sebe! A já nepolevím a dotáhnu to ještě dál. Nevzdám se. Žiju s rakem… máme dohodu. On se nesnaží zabít mě a já zase jeho,“ dodává Veronika, která má také svůj profil na instagramu.
Co je čtvrté stádium rakoviny?
Jde o stádium, kdy se kdekoliv v těle bez závislosti na velikosti nádoru či zasažení uzlin najdou nádorová ložiska (metastázy). Nejčastěji to bývá v plicích, játrech, kostech či mozku.
