14°C
KRIZE VE VZTAHU: Manžel chce skončit a žít jinak
Manžel mi oznámil, že se chce rozvést, protože touží žít jinak. Děti nemáme, ale já to nechápu. Tvrdí, že nikdo třetí v tom není, ale proč mi nejdřív neřekl, jak jinak jako chce žít? Třeba bychom našli společnou řeč. Ale ne, on to rovnou pohřbil, prý si je jistý, že tohle by se mi nelíbilo, že bych byla nešťastná, že mne nechce dělat nešťastnou. Proč o mne takhle rozhoduje? Je nějaká možnost, že bych jeho rozhodnutí zvrátila? Co mám dělat?
Odpovídá Kateřina Bělková: Zapsaná mediátorka, koučka a lektorka, zakladatelka Školy mediace. www.katerinabelkova.cz: Věřím, že si zasloužíte od manžela vysvětlení celé situace. Někdy se ale život tak zamotá, že je pro partnera opravdu obtížné, aby druhému sdělil pravé pohnutky svého jednání. Za takto striktním jednáním bývá většinou strach z reakce toho druhého. Proto je potřeba, abyste manželovi dala čas a pokusila se jednat co nejvíce v klidu. Můžete manželovi navrhnout, že jste otevřená se s ním o vaší budoucnosti bavit, potřebujete ale čas se s novou situací vyrovnat a moc by vám pomohlo celou věc pochopit a přijmout, kdybyste měla více informací. Můžete také zkusit podstoupit společnou terapii, například párovou, případně vyhledat pomoc mediátora. Někdy je jednodušší hodně osobní věci říci cizímu člověku než těm nebližším.
STRACH NEJEN Z OČKOVÁNÍ: Už déle než půl roku velmi špatně spím
Praktická lékařka mi předepsala lék Trittico, díky čemuž se už v noci nebudím, ale vstávám absolutně neodpočinutá. Trápí mě brnění v těle, hučí mi v uších, obří migrenózní bolesti hlavy, na které ale prášek na bolest nezabere. Když je nejhůř, mohu si vzít neurol. A do toho mám fobie z dopravy, výšek, z nemoci. Aby toho nebylo málo, jsem teď na nervy z očkování. Už bych na něj mohla jít, ale mám obrovský strach, jak na něj moje tělo zareaguje, protože po autoimunitní vakcíně jsem měla hluboké bezvědomí, po tetanovce vysoké horečky. Problém je, že v případě takové reakce mě nebude moci nikdo ošetřovat, dojít na nákup, protože bydlím sama. Jak se z toho nezbláznit a jak dál?
Odpovídá MUDr. Kateřina Cajthamlová: Internistka, terapeutka, popularizátorka zdravého životního stylu. www.cajthamlova.cz: Pravděpodobně bude třeba navštívit psychiatrii (dávka Trittica možná nestačí, možná bude třeba dát nějakou kombinaci psychofarmak, případně doplnit i psychoterapii úzkostí) a také neurologii (migrenózní bolesti hlavy je třeba důkladně vyšetřit a přidat účinnou léčbu)To, co popisujete, zřejmě probíhá již delší dobu a stav pandemie vaše obavy jen zvýšil a prohloubil pocit osamělosti a strachu z budoucnosti. Nezmiňujete váš věk ani širší rodinu. Pokud nemáte nikoho blízkého ani nikoho známého v sousedství, obraťte se na svého obvodního lékaře či svou zdravotní pojišťovnu s dotazem, zda nehradí ve vaší věkové kategorii nějaké další služby - třeba pomoc sociální pracovnice, dovoz obědů nebo lázeňskou péči. Poradit vám mohou i sociální pracovníci z odboru sociálních služeb. Mohou vám zajistit třeba pečovatelskou službu, odlehčovací služby, případně vás po dobu, než se zlepší váš psychický stav, mohou pozvat na odlehčovací pobyt v blízkosti vašeho bydliště. Zkrátka informujte se na odboru sociálních věcí vašeho obecního, městského či krajského úřadu nebo v občanských nebo jiných specializovaných poradnách či přímo u poskytovatelů sociálních služeb. Přeji zlepšení psychiky a nalezení přátelské pomoci co nejdříve.
COVID A DĚTI: Uklízet po synech? Nebo je v tom nechat?
Synové na prvním stupni základní školy mají v pokojíčku neustále nepořádek. Manželka jim to dokolečka uklízí, já bych jim to tam nechal i za cenu toho, že už ani neprojdou k postelím, třeba by je to konečně dokopalo k akci, když naše důrazná upozornění nepadají na úrodnou půdu. Několikrát už jsme se kvůli tomu doma pohádali, žena argumentuje tím, že je potřeba jim uklidit, kdyby třeba bylo nutno v noci volat záchranku, nebo nečekaně přišla nějaká návštěva. Který přístup je správný? Situaci navíc komplikuje fakt, že starší syn začne uklízet, mladší to často bojkotuje, načež se začnou dohadovat, obviňovat kdo co rozházel a co je koho, a vznikne situace, kterou není možné spravedlivě rozseknout. Dodávám, že dva pokojíčky v našem bytě nejsme schopni vytvořit.
Odpovídá PhDr. Václav Mertin: Psycholog mající praxi v pedagogicko-psychologické poradně. Učitel na katedře psychologie FF UK v Praze: Oba kluci se mi zdají malí na to, abyste je úplně nechali, aby si fungování v pokojíku organizovali sami. Jo, kdyby jim bylo čtrnáct, patnáct, to bych viděl částečně jinak. Já vím, že to je zatím boj s větrnými mlýny, ale vy je vychováváte k dospělosti. U starších už trochu pomůže, že si chtějí pozvat kamarády či kamarádky, a když je nepustíte do obýváku, tak s nimi musejí do bince, nemají si kam sednout a přestane jim to být úplně příjemné. Doporučuji investovat do toho, aby kluci uklízeli s vámi. Sami to nezvládnou. Úklid a rozdělení úkolů byste měli šéfovat vy. Rodičovský podíl bude největší. Osobně se domnívám, že není nutné docílit dokonalého pořádku, jde o to, aby někde nebyly schované staré svačiny, neválelo se špinavé prádlo, byl vynesený koš, alespoň minimálně byl zlikvidovaný prach a drobky. Jejich spolupráci lze posílit tím, pokud neprovedou jeden přidělený úkon – jeden vyluxuje, druhý něco podobného, tak nebude film. Diskuze se nepřipouštějí – v případě pocitu nespravedlivosti lze činnosti při dalším úklidu vystřídat. Spory neřešte, když se bude starší podílet na úklidu, bude sledovat film, sabotující mladší nikoli.
COVID A VZTAHY: Už mám manžela plné zuby
Je mi skoro 60 a manžel mi leze na nervy. Štval mne už před covidem, ale teď, když jsme tolik času společně doma v bytě, bych ho nejraději zabila. Už měsíce si tak přemýšlím, jak by se mi žilo bez něj. A jak bych to reálně provedla. Ne že bych ho skutečně zamordovala, ale že bychom se na stará kolena rozešli. Že bychom prodali náš poměrně velký byt, třeba. Jsou takové úvahy normální? A jak se díváte na rozchody po 40 nebo i více letech? Trochu se taky bojím, aby mi děti neřekly, že jsem se na stará kolena zbláznila...
Odpovídá PhDr. Petr Kačena: Psycholog, párový poradce, lektor osobního rozvoje a zakladatel Školy psychologie. www.skolapsychologie.cz: Představovat si můžeme, co chceme. Samotné fantazie nejsou škodlivé. Spíš než je ale u vás potřeba se zaobírat důvodem jejich vzniku. Evidentně vám hlava hlásí, že si od manžela potřebujete odpočinout. Třeba máte chalupu, nebo můžete vyrazit někam na delší dovolenou. Ostatně takový rozvod na zkoušku (odborně strukturovaná separace) je proces, který se doporučuje manželům předtím, než se rozhodnou pro rozvod opravdový. Doba této odluky se pohybuje od tří do šesti měsíců s tím, že se s manželským poradcem předtím stanovují různá pravidla ohledně majetku, péče o děti či mazlíčky. Tato separace by měla sloužit právě k tomu, aby rozhodnutí k rozvodu nebylo unáhlené, způsobené třeba jen přechodnou »ponorkou.« Můžete samozřejmě zajít za odborníkem a tento rozvod na zkoušku realizovat spolu s ním… Nebo si prostě sama naordinujte delší čas bez manžela. Doporučoval bych vám ale také to téma odpočinku od vztahu s partnerem nejdříve otevřít… Třeba po vaší »vztahové dovolené« zjistíte, že byste rádi zůstali spolu jako partneři, ale jen vám nevyhovuje společný domov. Variant soužití je mnoho. Jako manželský poradce jsem sice fanouškem dlouhodobých vztahů, zároveň se ale rozvodu neštítím. Pro některé páry může být skutečnou úlevou a po počátečním otřesu i dobrý impulz pro realizaci dalšího spokojenějšího života. Děti vás budou mít rádi, ať už se v této situaci zachováte jakkoliv, s tím si hlavu dělat nemusíte.
VIDEO: Zásadní rozdíly mezi chřipkou a covid-19
