Koronavirus nám zničil sex! Zkuste hru na normál, tepláky odhoďte. Odborníci v Psychoporadně Blesku radí čtenářům s jejich problémy

Věra a Mirek se ptají:

Během covidu jsme s manželem každý přibrali skoro deset kilo. Hodně jsme doma vařili, a hlavně pekli nejrůznější sladké koláče a dorty. Oba víme, že bychom kvůli zdraví měli začít hubnout, ale vůbec se nám nechce. Vždyť jídlo je snad poslední radost, kterou ještě máme. Co s tím?

MUDr. Kateřina Cajthamlová odpovídá:

Hodně lidí přibírá ze stresu a vinou nedostatku pohybu. Tyhle dvě věci mění chutě i stravitelnost různých složek potravy – a jídlo, zejména sladké a tučné - se pak opravdu stává jakýmsi uklidňujícím „jediným potěšením“. Při stresu totiž klesá citlivost tkání na inzulin a bez pohybu se horší prokrvení svalstva, pohyblivost, práce mozku a vyplavování endorfinů, které působí pocit štěstí – i serotoninu, který vytváří klid a spokojenost. Tuk v potravě i v těle tlumí pocit úzkosti a chvilku zdánlivě pomáhá stejně jako alkohol...

Ale dlouhodobě nese spoustu dalších problémů, nejen přibírání. Doporučuji tedy začít aspoň procházkami před jídlem a o víkendu. Až vám pohybem kapku vytráví, dejte si nejdřív pořádné jídlo – a pak teprve mlsejte, radši ovoce než dorty. Radujte se z maličkostí, moc se nenechte děsit a otrávit současnou situací. A choďte na sluníčko – to vám radost vrátí, pokud mu to dovolíte... Drastické diety by psychiku spíš zhoršily a bez pohybu by snížily metabolický obrat a startovaly jo-jo efekt. Držím palce!

Myslela jsem, že umřu! Eliška po covidu zůstala bez manžela, dětí i vnoučat: Co psycholožka Blesku radí?

Čtenářka Blesku se ptá:

Bratrova přítelkyně je přímo posedlá značkovým zbožím. Teď tráví většinu času doma, takže bez nápisu či loga nejde ani se zapáchajícím smetím. Snažila jsem se jí vysvětlit, že jen proto, že je na něčem známé logo, to automaticky neznamená, že je to lepší. Jedině dražší. Ale nedá si říct. Proč se polovina národa obléká jak chodící reklamy a ještě za to draze platí?

PhDr. Marta Boučková odpovídá:

Většina z nás má přirozenou touhu být součástí něčeho většího, než jsme my sami. Tato touha se odráží všude kolem nás, ať už se jedná o sociální, politická, náboženská nebo kulturní hnutí. Vidíme to i ve sportu, v populární hudbě či v módě. Úspěšné značky se vyznačují tím, že dokážou nalézt »správný balíček hodnot a potřeb« a okolo nich postavit svůj svět a produkt, který daná cílová skupina spolu se značkou přijme za své. Navíc užívání značky nám pomůže se zařadit do určité sociální skupiny, anebo se alespoň podobat tomu, koho obdivujeme, například oblíbené celebritě.

Fotograf Michal popsal covidovou krizi: Ženě jsem řekl i o pojistce na sebevraždu!

Vladimír se ptá:

S manželkou nám to vždycky v posteli klapalo, ale jak jsme teď spolu doma oba na homeoffice, do toho děti, tak mám pocit, že na sebe úplně ztrácíme chuť. Navíc se žena tolik neupravuje, téměř se nemaluje, celé dny jsme v teplácích. Jak si nejlépe o tomto problému promluvit, abych ji neurazil? A máte nějakou radu, co udělat, abychom tu chuť znovu získali?

Mudr. Ondřej Trojan, Ph.D odpovídá:

Věřím, že snad toto podivné období brzy skončí. Mnoho lidí takto uvězněných doma, když navíc suplují dětem školu, ztrácejí pochopitelně životní elán. Ale i zde jsou východiska.

Především bych se zaměřil na tu »teplákovou kulturu«. Myslím, že i pro děti i pro dospělé je důležitý jakýsi řád, rozvrh. Mít během dne logické předěly jako práce či škola, jídlo a potom volný čas. Tedy ráno sebe i děti obléci do něčeho jiného (asi si nebudete muset brát k počítači v obýváku oblek, ale třeba vyžehlenou košili a slušné kalhoty či vaše žena šaty nebo sukni a halenku; pokud pracujete rukama, tak je třeba mít čistý pracovní oděv na doma, děti něco, v čem by mohly případně do opravdové školy).

Ano, je to taková hra na normalitu, ale věřte, i takové drobnosti pomáhají. Určitě je dobré s manželkou o tom pohovořit. Požádat ji, aby o sebe dbala, ale dělejte to i vy. Jsou to důležité rituály, které udržují nejen dobrý sex, ale duševní zdraví vůbec.

Sex na dálku, online randění či orgie: Jak řeší lidé sexuální izolaci v době lockdownů?

Vlasta P. se ptá:

V minulém vydání Nedělního Blesku jste moc hezky popisoval, čeho si všímat u dětí, jak poznat, že něco není v pořádku. A co pro ně můžeme dělat, pokud se dostanou do nějaké psychické nepohody. Kdy je podle vás čas vyhledat odborníka? 

PhDr. Václav Mertin odpovídá:

To je ta zásadní otázka - jak dlouho a do jaké míry řešit problémy vlastními domácími silami. Měli bychom počítat s tím, že u dětí docházelo dřív a dochází i dnes k výkyvům. Pokud jsou naše opatření účinná, příznaky se pozvolna zmírňují (někdy je třeba velká trpělivost), lze doporučit domácí »léčbu«.

Jestliže si s některým problémem nevíme rady, bezvýsledně jsme vyzkoušeli, co umíme, dítě se dál trápí, vyhodnotíme závažnost problému, neváhejme požádat o pomoc mimo rodinu. Osobně bych se nejprve obrátil na pediatra – ti jsou nejdostupnější a v řadě psychických problémů velmi kompetentní. Psychologické a psychiatrické služby jsou roky docela obtížně dostupné.

Na druhé straně bychom měli vědět, že děti jsou velmi odolné. Vedle toho i síla dobře fungujících rodičů je pro prevenci, zmírnění i úplnou nápravu potíží dítěte leckdy až neuvěřitelná.

Pedagogická krize kvůli koronaviru: Učitelka odmítá učit děti z domova

Dagmar se ptá:

Vždy jsem vedla velice aktivní život. Neustále jsem jezdila na výlety, na dovolené, chodila s kamarádkami na kafe, na jógu, na plovárnu, pořád jsem byla mezi lidmi, ale poslední měsíce kamarádky chtějí raději zůstávat doma a já nemám s kým chodit ven. Došlo to tak daleko, že si vykládám sama se sebou. Někdy se dokonce i hádám, jen abych měla nějakou zpětnou vazbu. Nejsem blázen? Netrpím schizofrenií?

PhDr. Katarína Szabados odpovídá:

Ne, schizofrenií opravdu netrpíte. Já to naopak považuji za tvořivý způsob, jak se s touto zcela nepřirozenou situací vypořádat. Člověk potřebuje ostatní lidi stejně moc jako vodu nebo vzduch, a když mu někdo zabrání v sociálních kontaktech, tak ho vystavuje obdobné mizérii, jakou zažíval Robinson na pustém ostrově. On si sám se sebou také povídal a bylo to právě proto, aby o rozum nepřišel. Takže pokud Vám tento způsob aspoň trochu pomáhá tuto bolestivou situaci zmírnit, určitě si ho nezakazujte.

A zkuste se ještě známých zeptat, jestli neznají někoho, kdo je také sám. Opuštěných lidí je teď velká spousta, a kdyby se jim podařilo se mezi sebou nějak najít, mohlo by jim být aspoň o trochu lépe.

Utíkal před upíry po lešení v 6. patře, bál se odstřelovačů! Jindra (34) popsal děsivé peklo schizofrenie