Pokud jde o kila navíc, už se několikrát rozhodl zhubnout, a u toho i zůstalo. Na druhou stranu na jevišti se prý zapotí tolik, že by borci v posilovně záviděli. Jí vitamíny a navštěvuje lékaře. „Nejsem si tak jedno, jak to vypadá,“ říká.

Přečtěte si rozhovor:

V jednom z nedávných rozhovorů jste se zmínil, že vaše životospráva je bídná. Stále to platí, nebo jste podnikl nějaké změny?

To že jsem řekl? Já už vím! To bylo v souvislosti s tím, že když jsem mimo domov, tedy v Praze, tak mě to samotného moc nebaví… dělat si snídani, jíst pravidelně… třikrát až čtyřikrát denně… Doma to hlídá maminka, přiznávám, a dělá mi to mnohem lépe.

A přemýšlíte, že byste měl začít žít zdravěji?

Myslím, že je to taky o těch restauracích. Mnohdy nabízejí jídla, u kterých moc nerozumím, co znamenají, všude se něco vylepšuje dressingem a jinými mně ne úplně průhlednými věcmi… Já jsem pro tu klasiku, dršťková, guláš, svíčková – ale klasická svíčková, taková ta bílá… a ražniči! Třeba! Kde jste naposledy viděli dobrý ražniči? (smích)

Nesnaží se ani maminka o to, abyste se choval řekněme šetrněji ke svému zdraví?

Snaží, mnohdy ale bohužel marně, může tak totiž činit, jen když nejsem v dosahu.

Autor: archiv

A děláte pro sebe něco navíc? Sport, vitamíny, pravidelný spánek, očkování… Pokud ne, nemáte o sebe strach?

Máte pocit, že bych měl mít o sebe strach? (smích) Nesportuji, to je pravda, ale na jevišti ze sebe vydám někdy tolik energie, že posilovna bledne, alespoň já to tak vnímám. Ty síly je třeba nasměrovat, stejně jako odpočinek. Vitamíny jsou samozřejmostí a spím každou noc.

Také jste se zmínil, že jídlo bez masa vám nic neříká a na zeleninu vás nenachytají. Jaký je váš názor na zdravou stravu obecně?

Já věřím tomu, že tělo si řekne, co chce.

Chodíte na lékařské prohlídky? Co vám lékaři vyčítají? Nebo jsou s vaší životosprávou a současným zdravotním stavem spokojeni?

Chodím. Většinou mi říkají, že mám zhubnout a více odpočívat. To v zásadě vím. Takže proč tam chodit, že? Ale přesto chodím. Nejsem si tak jedno, jak to vypadá.

Býváte nemocný – rýma, chřipka, záda, cokoli, co běžně sužuje většinu populace?

Jsem v divadle, kde jsme všichni pořád spolu. Takže když jeden přinese ten správný bacil, padá to jako dominové kostky. Hloupé je to, že v divadle se hraje, dokud člověk nepadne na hubu. Kvůli kolegům, aby nebyly záskoky, kvůli divákům, aby nebyly změny. Jsme blázni. Taky brzy umíráme.

Autor: archiv

Pokud už musíte sáhnout po nějaké pomoci, jsou to spíš klasické léky, nebo tradiční recepty našich babiček – jak se léčíte?

Pojídám pomeranče, grepy, citrony a aspirin. Antibiotika jen když už nelze jinak.

Navštěvujete vůbec lékaře rád a dobrovolně? Co se děje, když už vyrazíte do ordinace mimo pravidelnou prohlídku?

Je mi zle. A vím, že nic jiného nepomůže.

K vašemu jménu, obličeji a rolím neodmyslitelně patří i vaše váha. Snažil jste se někdy zhubnout nebo jste o tom třeba jen uvažoval?

Uvažoval.

Co případné odhodlání zhatilo?

Že jsem jen uvažoval. (smích)

Možná mají kila navíc i nějaké výhody...

Žádné.

Také jste někde řekl, že jste na jevišti v podstatě nikdy nebyl za mladého. Vyhovovala vám tato poloha herectví?

No jinak bych to asi nedělal! Ale i v životě mi přišlo, že jsem byl dospělej hrozně brzo. Možná díky muzice, kterou jsem tehdy poslouchal, Pink Floyd, Genesis, Jan Spálený…

Autor: archiv

Jak jste třeba ve dvaceti nahlížel na čtyřicátníky, padesátníky, šedesátníky…? Změnilo se nějak toto nahlížení s přibývajícími léty?

Když jsem byl v prváku na gymplu, připadaly mi holky z oktávy děsně starý…. A rodiče? Ti už vůbec. Pak se to srovnalo.

Máte stejně jako mnozí pocit, že je vám v určitých chvílích dvacet a v jiných sto let?

Ano. Podle pořadí v otázce večer a ráno. (smích)

Na kolik se cítíte právě teď?

Snad se zítra narodím. Anebo umřu.

Umíte si sám sebe představit v důchodu?

Jednou nohou už bych tam byl, ale stát nechce…

Jaké osobní či pracovní plány máte v nejbližší budoucnosti?

Jsem opravdu rád, že mám po premiéře Spalovače mrtvol. Jeden z nejtěžších úkolů mé kariéry. Ale zase jsem šťastný, že jsem to nějak zvládl. Už chápu pana Venclovského po překonání kanálu La Manche. (smích)

V jaké jiné roli vás kromě spalovače Romana Kopfrkingla mohou diváci aktuálně vidět, ať v divadle, v televizi, nebo ve filmu? A co vás nyní nejvíce zaměstnává?

Nejvíc mě zaměstnávám já sám, protože už jsem hezkou dobu neměl volno. Zbytek se dá „vygooglit“. Ale mám radost, že jsme dokončili film režiséra Tomáše Svobody, který se jmenuje Manžel na hodinu a je pokračováním Hodinového manžela. Pokud byste mě v něm chtěli vidět, premiéra v kinech se chystá o Vánocích.