Kdyby šlo o scénář ke kriminálnímu filmu, producent by po jeho přečtení scenáristu asi vyhodil. Tomu nikdo neuvěří! Něco tak komplikovaného se přece v životě nestává. A přesto skutečný život napsal divoký scénář pro dva muže, kteří stojí na opačných stranách barikády. Pro policejního důstojníka Ladislava Kadeřábka, který to dotáhl až na post republikového šéfa kriminálky, a pro zloděje, který chtěl být soudcem, ale řízením osudu se stal odsouzeným vrahem na doživotí - Jiřího Kajínka (41). Neznali se, nemluvili spolu a viděli se jednou v životě - u soudu. Přesto si navzájem dokázali zničit život a posledních devět let po vyslovení jména toho druhého jim prudce stoupá hladina adrenalinu v krvi. Proč? Neznámější vězeň republiky se pro Kadeřábka stal »osudovým« pachatelem. Rozpoutal skandál kolem jeho osoby, když se ukázalo, že po Kajínkově útěku z Mírova věděl, kde se zřejmě skrývá. Otřásl jeho zdánlivě pevným postavením jednoho z prvních mužů české policie. Nepřímo na něho poštval Inspekci ministra vnitra, která v jeho chování našla důvod k návrhu na trestní stíhání. Zahnal ho do pozice člověka, který se musí bránit vážnému obvinění. A co znamená Kadeřábek pro Kajínka? "To on stál v čele plzeňských policistů, kteří se rozhodli, že vrahem Jandy a Pokoše budu já," napsal Kajínek exkluzivně Blesku. "On přesně ví, jak a zač se stal recidivista Vojtěch Pokoš korunním svědkem proti mně. O Pokošovi vůbec nemluví. Je toho totiž mnohem víc, o čem by bylo lepší, kdyby se o tom vůbec nemluvilo," využívá Kajínek vzedmuté vlny zájmu o svůj případ. Plné úmyslných pochybení a nedostatků bylo podle Jiřího Kajínka vyšetřování vražd plzeňského podnikatele Štefana Jandy a jeho bodyguarda Juliána Pokoše, za které byl odsouzen na doživotí. Nikdo z policistů se nenamáhal, aby provedl rekonstrukci činu, nikdo nekonfrontoval nevěrohodné svědky. Policejním šéfem, který mohl postup policistů ovlivnit, byl právě Ladislav Kadeřábek. "Kdyby se dělala rekonstrukce, prokázalo by se, že střelec by musel být kouzelník, aby ze dvou zbraní a dvou různých míst naráz zastřelil dva lidi a třetího zranil," řekl jeden z právníků, kteří usilují o znovuotevření Kajínkova případu. "To by ty policejní chyby musel spolknout státní zástupce a po něm soudy tří instancí," překvapivě veřejně zapochyboval policejní prezident Jiří Kolář. "Nebyl jsem tam! Nestřílel jsem a nikdo mi nedal sto tisíc korun, jak stojí v obžalobě. Nikdy jsem na nikoho nevztáhl ruku," napsal Blesku Jiří Kajínek. Klíčem ke spravedlivému vyřešení případu je podle něho korunní svědek Vojtěch Pokoš, který po střelbě zůstal ležet se čtyřmi kulkami v těle. Střelec ho zasáhl z bezprostřední blízkosti do sedací části těla tak, jak to dělají mafiáni pro výstrahu. "Pro koho bylo zajímavé, aby Pokoš nezemřel? Pro Kajínka by byl jistě zajímavější mrtvý Pokoš, pokud by Kajínek střílel," pokračuje v úvahách doživotní odsouzenec. Kajínkova kauza je neobvyklá i dalšími okolnostmi. Pražský majitel činžáku Zdeněk Bruthans, který zosnoval vraždu nájemnice, dostal výjimečný osmnáctiletý trest. Dvanáct let bude pykat majitel Discolandu Sylvie Ivan Jonák za přípravu vraždy, k níž nakonec nedošlo. Jak je možné, že nebyl souzen Antonín Vlasák, který si Kajínka údajně na vraždu Jandy objednal? Byl to Ladislav Kadeřábek, na koho se v pátek 28. května 1993 obrátil šéf plzeňské zásahové jednotky Jiří Kreutzer a informoval ho o vydíraném podnikateli Antonínu Vlasákovi. Vyděrači mu vyhrožovali likvidací členů jeho rodiny, pokud nezaplatí tři milióny korun. "Bezpečnostní akce byla připravená, už jsem měl souhlas k zásahu. Když jsem ale v úzkém vedení policie řekl jména členů vyděračské skupiny (Jandy a bratrů Pokošů), najednou se akce musela přeložit na pondělí,"napsal Kreutzer, kterého krátce po zmařené akci od policie vyhodili, v reakci na současná Kadeřábkova veřejná prohlášení. Někým z omezeného okruhu plzeňských policejních důstojníků byl Janda a bratři Pokošovi upozorněni, že se chystá jejich zatčení. V neděli 30. května byli neozbrojeni,jenže místo policie si na ně v borských serpentinách počíhal vrah. "Tady někde musí být »můj policajt«," stačil prý říct Janda, než ho zasáhla smrtící kulka. Celých devět let Ladislav Kadeřábek, který mezitím povýšil na jeden z nejvýznamnějších postů v české policii, odmítal o tomto případu mluvit. Nyní, když Inspekce ministra vnitra podala podnět k jeho trestnímu stíhání pro podezření, že zatajil informace o Kajínkově úkrytu po útěku z Mírova, promluvil. Spekulace, že v Plzni mohl střílet i někdo jiný než Kajínek, se mohou stát pravdou. Kadeřábek poprvé přiznal, že v křoví poblíž místa vražd byl schovaný policista... "Počátky současných Kadeřábkových potíží jsou v Plzni," napsal Kajínek. Inspekce ministra vnitra mohla dospět k podobným závěrům. Nezajímá se jen o to, co Kadeřábek věděl o Kajínkově úkrytu po útěku z vězení. Zkoumá i okolnosti devět let starých plzeňských vražd. Státní zástupce Ladislava Kadeřábka zatím z ničeho neobvinil. Jeho spis vrátil inspekci s pokyny k dalšímu postupu. Ty mají být splněny do poloviny června. "Pak se může stát cokoli," tajemně konstatoval státní zástupce.