Fidel Castro (81) oznámil, že se po téměř půl století ve funkci už napříště nebude ucházet o úřad kubánského prezidenta. Uvedl to v dopise, který dnes zveřejnilo internetové vydání oficiálního listu kubánské komunistické strany Granma. Jako důvod odchodu z vrcholných funkcí uvedl svůj vážný zdravotní stav. "Nebudu se ucházet, ani nepřijmu, opakuji, nebudu se ucházet, ani nepřijmu funkci předsedy státní rady a vrchního velitele ozbrojených sil," napsal Fidel Castro, který kvůli nemoci už skoro 19 měsíců prakticky žádnou mocenskou funkci nevykonává. Minulý měsíc se na Kubě konaly volby, v nichž nejméně 95 procent kubánských voličů odevzdalo svůj hlas jednotným kandidátům navrženým do parlamentu jedné z posledních komunistických zemí na světě. Mezi 614 poslanců parlamentu rozhodně neměli šanci se dostat stoupenci nebo členové opozičních uskupení, protože jedinou legální silou na ostrově je komunistická strana. Do zákonodárného sboru byl volen i Fidel Castro, který se už rok a půl zotavuje z vážné operace zažívacího traktu. Krátce před operací Fidel Castro dočasně převedl veškeré své pravomoci na svého bratra Raúla. Castro stojí v čele země od roku 1959, kdy jeho skupina revolucionářů svrhla proamerický režim Fulgencia Batisty. Už loni v prosinci naznačil, že nemá v úmyslu stát v cestě nové generaci vůdců. A před lednovými volbami sdělil, že už není fyzicky schopen stanout před svými voliči a hovořit k nim. Ustavující schůze zákonodárného sboru se plánuje na 24. února a členové parlamentu na ní zvolí státní radu, která má mít 31 členů. Zároveň rozhodne i o jejím předsedovi, jímž byl dosud právě Fidel Castro. Předseda státní rady je současně hlavou státu, předsedou vlády a vrchním velitelem armády.

Vizitka kubánského vůdce Fidela Castra: 13. srpna 1926 - Narodil se v obci Birán (provincie Oriente, dnes Holguín) jako syn plantážníka, původem ze španělské Galicie, a jeho kuchařky. 1945 - Ukončil středoškolské vzdělání na jezuitských kolejích v Santiagu de Cuba a v Havaně (Colegio Belén). 1947 - Účastnil se invaze do Dominikánské republiky. Duben 1948 - Zapojil se do povstání v Bogotě, kde se původně účastnil IX. meziamerické konference. 1948 - Oženil se s Mirtou Díazovou Balartovou, s níž má syna Felixe Fidelita (narozen 1951); v roce 1955 se rozvedli. 1950 - Absolvoval právnickou fakultu Havanské univerzity. 1950 - 1952 - Pracoval jako advokát. 26. července 1953 - Vůdce neúspěšného útoku na Moncadova kasárna v Santiagu, za což byl odsouzen k 15 letům vězení. V procesu se hájil sám - ve slavné obhajobě 16. října 1953 Dějiny mi dají za pravdu mj. odsoudil Batistovu diktaturu. 1955 - Amnestován a propuštěn z vězení. 1955-1956 - Žil v emigraci v Mexiku, kde založil organizaci Hnutí 26. července, jehož vůdcem byl až do roku 1962. 2. prosince 1956 - Velel výsadku lodi Granma na jihovýchodě Kuby, jímž začala partyzánská válka proti Batistově diktatuře. 2. ledna 1959 - První partyzánské jednotky vstoupily do Havany - dva dny poté, co Fulgencio Batista opustil ostrov. 8. ledna 1959 - Do Havany triumfálně dorazil Fidel Castro. 17. února 1959 - Castro jmenován předsedou revoluční vlády. 3. ledna 1961 - USA přerušily diplomatické styky s Kubou. 17. dubna 1961 - V Zátoce sviní na jihu Kuby se vylodilo asi 1500 Castrových odpůrců podporovaných americkou tajnou službou CIA; po třech dnech byla většina z nich pozatýkána. Únor 1962 - USA vyhlásily obchodní embargo vůči Kubě. Říjen - listopad 1962 - Karibská krize: poté, co špionážní letouny USA objevily na západě Kuby sovětské rakety, zahájili Američané blokádu ostrova. Moskva rakety posléze stáhla výměnou za slib USA, že nezaútočí na Kubu a odstraní rakety z Turecka. Únor 1976 - Přijata nová ústava, v níž byla zakotvena vedoucí úloha Komunistické strany Kuby (KSK); k funkci předsedy vlády a prvního tajemníka KSK získal Castro i úřad prezidenta. Prosinec 1976 - Castro se stal předsedou státní rady a vlády. Duben 1980 - Asi 10.000 Kubánců zaplavilo ambasádu Peru v Havaně a žádalo o azyl. Po mohutných demonstracích v Havaně, kde Castrovi příznivci skandovali: "Ať si jdou!" Castro povolil připlutí lodí z Miami, na nichž emigrovalo na 125.000 Kubánců. Srpen 1994 - Na 35.000 Kubánců, zoufalých z dlouhotrvající hospodářské deprese, vyplulo na provizorních člunech směrem k Floridě, neupřesněný počet se jich utopil. Castro rozhodl nezasahovat a v září podepsal s USA dohodu o udělování 20.000 amerických víz pro Kubánce ročně. Říjen 1997 - Castro potvrdil jako svého budoucího nástupce mladšího bratra Raúla. Prosinec 2001 - Na Kubu dorazila první dodávka potravin z USA od roku 1962. 31. července 2006 - Fidel Castro poprvé dočasně předal své pravomoci - bratrovi Raúlovi, dlouholetému ministrovi obrany; učinil tak poté, co se podrobil kvůli krvácení ve střevech operaci, z níž se dodnes zotavuje. 19. února 2008 - Fidel Castro oznámil, že se po téměř půl století ve funkci už nebude ucházet o nejvyšší úřad na Kubě.
Castro je třetím nejdéle sloužícím vládcem světa Desítka služebně nejstarších světových vládců současnosti: 1. Pchúmipchon Adundét, thajský král; králem prohlášen 9. června 1946. 2. Alžběta II., britská královna; vládne od 6. února 1952. 3. Fidel Castro, předseda kubánské státní rady; od 16. února 1959 (do roku 1976 předseda vlády). 4. Muizzaddin Waddaulah Bolkiah; brunejský sultán, od 5. října 1967. 5. Omar Bongo, gabonský prezident; od 2. prosince 1967. 6. Muammar Kaddáfí, vůdce libyjské revoluce a hlava státu; od 1. září 1969. 7. Kábus bin Saíd bin Tajmúr Saíd, ománský sultán; od 23. července 1970. 8. Margarethe II., dánská královna; od 14. ledna 1972. 9. Carl XVI. Gustaf, švédský král; od 19. září 1973. 10. Juan Carlos I., španělský král; od 22. listopadu 1975.