Všude se povalovaly useknuté ruce a nohy. Na velkých dřevěných dveřích vchodu na kábulskou univerzitu visela přibitá žena - polovinou těla byla přibita na jednom křídle a polovinou na druhém. Průvan dveře neustále otevíral a zavíral. Než přišla milosrdná smrt, nešťastnice prožívala nepředstavitelná muka. Latifě v té době bylo 12 let. Od svého narození nepoznala nic než válku a teror Talibanu. "Pod burkou jsme se staly živoucími mrtvolami. Taliban zničil můj život," tvrdí Latifa. Znásilňování, bičování, neexistence práva, hlad, neuvěřitelná zvěrstva páchaná na ženách. Tak vypadala vláda Talibanu. Latifa spolu s rodiči prchli před dalším terorem do Paříže. Dnes je Latifě 21 let a o svém životě v Afghánistánu napsala knihu, z níž přinášíme výňatky: - Jednou večer stály přede dveřmi tři dívky. Plakaly a krvácely. Bylo jim tak 15 - 16 let. Skupina asi 15 Talibanců je brutálně znásilnila. Moje matka byla zdravotní sestrou. Potají je u nás doma ošetřila a zachránila jim tak život. - Ze dne na den nesměly ženy vykonávat své povolání. Lékaři je nesměli vyšetřovat. Dívky měly zakázáno se stýkat s chlapci. Na ulici směly ženy jen v burce (oblečení zahalující postavu od hlavy až k patě, jen s průzorem pro oči). Pokud by burku neměly, následovaly tresty - bičování nebo smrt. - S bičem sháněly talibanské milice v ulicích města publikum pro příšerné představení. Na fotbalový stadión přivedli spoutanou ženu. Za údajné cizoložství byla zastřelena ranou do týla.