Už hezkých pár let se přou nesmiřitelné tábory o to, zda je možné a zda se vyplatí na dolním toku Labe postavit dva nové jezy. Jejich zastánci, sdružení kolem Ředitelství vodních cest tvrdí, že díky jim se zvedne hladina vody v řece a umožní lacinou dopravu zboží. Odpůrci, hlavně ekologové z organizací Přátelé přírody, Arnika a dalších, protestují. Podle nich se oba jezy (u Malého Března a Prostředního Žlebu) podepíšou na likvidaci zdejších kriticky ohrožených živočišných druhů i rostlin. Když se kvůli jezům zvýší hladina Labe, vymizí prý bobr, vydra, ledňáček a vzácné byliny. Člověk jim vezme místo k životu. Zastánci i odpůrci vybudování jezů na dolním toku Labe se střetli už mnohokrát. Je třeba rovnou říci, že stoupenci betonové lobby ztrácejí. Možná i proto, že stále více lidí místa, kde by měly jezy stát, navštěvuje. Zjišťují přitom, že ona "průmyslová stoka", jak se Labi říkalo ještě před pár lety, dnes vypadá úplně jinak a že tady jsou místa a zákoutí, snesoucí srovnání s netknutou přírodou kdesi v divočině. Že tady skutečně žije a množí se bobr, že tu lze najít hnízda ledňáčků i vydří stezky. A že to všechno by hladina řeky, vzedmutá po stavbě jezů, zničila. Co lze nahradit a co už ne Souboj ekologů a stavitelů jezů se právě nyní odehrává v rovině, kterou by - teoreticky - ani jedna ze stran neměla mít šanci ovlivnit. Mám na mysli analýzy a písemná stanoviska odborníků, týkající se biologických průzkumů a dopadu obou jezů na životní prostředí. Na (citováno podle směrnic Evropské unie) "...území evropsky významných lokalit a ptačích oblastí soustavy Natura 2000." Jedním z vědců, který v březnu 2006 posoudil záměr Ředitelství vodních cest zbudovat Plavební stupeň Děčín ( tak zní oficiální název stavby jezu u Prostředního Žlebu pod Děčínem) je RNDr. Tomáš Kuras. Jak řekl Nedělnímu Blesku, došel s kolektivem expertů k závěru, že navrhované zásahy do splavnění Labe budou znamenat "nenávratné změny" pro život a existenci kriticky ohrožených živočichů a rostlin. Z jeho zprávy vyplývá, že vydra, bobr, losos a další druhy zmizí. Ztrátu biotopu, lovišť i potravní nabídky doplní v řadě případů i bariéry pro jejich šíření. Kolonie zvířat, ptáků i rostlin se dostanou do izolace a nutně buď zdegenerují, nebo vymřou. Proto také Tomáš Kuras tvrdí, že "adekvátní kompenzace" změn, souvisejících s výstavbou jezů, neexistují. Řečeno přímo - to, co přírodě a jejím obyvatelům vezmeme, jim nikdy nebudeme schopni vrátit a odsoudíme je k zániku. Jasan ztepilý, bobr evropský, olše lepkavá nebo vydra říční..., je toho dost! Snese to vše srovnání s celoročním splavněním Labe tak, že jezy ustálí jeho hladinu na cca 140 cm hloubky? Podle ředitele Miroslava Šefara, šéfujícího Ředitelství vodních cest ČR ano. "Řeka bude splavná 345 dnů", vyjádřil se nedávno. Nedělnímu Blesku ale svůj názor sdělit odmítl. Má prý smutné zkušenosti s tiskem a necítí potřebu cokoliv vysvětlovat... Možná, že jemu je všechno jasné. Spoustě lidí ale ne, a ti to dávají najevo stále častěji a hlasitěji. Jeden jez, nebo dva? Podle původních záměrů chystalo Ředitelství vodních cest stavbu jezů jak u Malého Března, tak i u Prostředního Žlebu. Měly na sebe navazovat a zajistit, aby vzdutí vodní hladiny zasáhlo celých víc než - počítáno od státní hranice s Německem - zhruba třicet kilometrů toku řeky. Někde by stoupla o třicet centimetrů, jinde podstatně víc. V každém případě by došlo ke změnám v pobřežním režimu, i na jiných místech v sousedství Labe. Možná proto ředitel Šefara a jeho tým couvl. Asi před půl rokem se vzdali stavby obou jezů a navrhli zbudování jen jednoho. Toho pod Děčínem, u Prostředního Žlebu. Stavba jezu u Malého Března má být zrušena. Ovšem... Ukazuje se, že jejich krok nelze označit za zcela upřímný. Podle názoru řady expertů - biologů, stavařů, vodohospodářů - je tento "ústupek" možná promyšleným trikem. Obtížně splavný (a někdy vůbec ne) je totiž úsek Labe mezi Ústím a Děčínem. Úsek za Děčínem (kde by jez Prostřední Žleb měl stát) je bez problémů - řeka tu je úzká, hluboká a proudná, splavná fakticky stále. Pokud bude jez na tomto místě, veškerá doprava z Německa právě tady bude mít "Stop!". Dál se nepojede! A pak možná přijde na řadu pokání odpovědných pracovníků, kteří se s velkou dávkou pravděpodobnosti přiznají k tomu, že pro plynulou dopravu na řece je potřeba i ten druhý jez a že se i on postavit prostě musí. A bude vymalováno! Bobří podnájemníci? V pohodě! Ve Svádově, vesničce co je rukou podat od Ústí nad Labem, stojí pár desítek metrů od břehu řeky rodinné domky. V jednom z nich žije už čtrnáct let rodina Švicrových. Za jejich zahradou je slepé labské rameno, kouzelné zátiší, ukazující původní stav řeky. Věkovité stromy střídají olšové keře, vzácné šípatky červeně zakvétají, koberce jiných bylin kryjí bahnité břehy. Právě tady žije jedna z kolonií bobrů. Lidí se nebojí. "Chodí k nám na zahradu," říká Jiří Švicr, "a jsou tu hodně často, hlavně když je nějaké ovoce. Chodí ho sbírat a na psy i lidi syčí a prskají. Ale jinak jsou to slušní a spořádaní sousedi." Je až s podivem, jak si zvířata zvykla na civilizaci a její projevy. Ukazuje se, že pokud mají podmínky k životu, zvyknou si. Musejí mít ale kde žít. Pokud jim člověk životní prostředí vezme - a jezy to zcela jistě udělají - bude příroda chudší.