Mamince prezidenta Václava Klause bude v úterý devadesát let. Dokonce si kvůli tomu nechala na hlavě vytvořit nový účes. Aby ne! Syn pro ni zítra na Hradě pořádá velkolepou oslavu s desítkami hostů. Čipernou paní MARII KLAUSOVOU jsme včera načapali v kadeřnictví ještě s natáčkami na hlavě. Ochotně poskytla Blesku rozhovor... Jak se Vám daří, paní Klausová? "Ale jde to. Jen se tady teď musím hodit trochu do gala. Trvalou jsem už potřebovala jako sůl, v neděli bych měla vypadat dobře. Abych nedělala Vaškovi ostudu." Kdo všechno na Hradě bude? "Celá naše velká rodina, syn a dcera, která žije od roku 1968 ve Švýcarsku. Pět vnoučat a sedm pravnoučat. A přátelé. Moc se těším na Jiřinku Jiráskovou. S manželem (zemřel v roce 1974 - pozn. aut.) jsme nevynechali ve Vinohradském divadle snad jediné představení a já vlastně byla takovou její druhou maminkou. Přijde i pár našich malířů. Léta jsem byla zaměstnaná ve Špálově galerii, a tak se všichni známe." A jak bude vypadat jídelníček? "Nechám se překvapit. Jen doufám, že nebude dršťková polévka. Tu nemám ráda. Jídla musí být ale dost, rozeslali jsme sto pozvánek a každá je pro dva lidi." Nebudete z tolika lidí unavená? "Mám trošku strach. Nedávno jsem se vrátila z nemocnice. Celý rok jsem byla taková polonemocná. To víte, v mém věku se už ozývají všelijaké neduhy. Vysoký tlak, srdíčko, žíly…" Vypadáte ale skvěle. Syn se zřejmě stará znamenitě… "To ano! Je moc hodný a denně mi volá. Nikdy nezapomene, i když je třeba v Asii. Občas se jen netrefí do našeho času, tak se tomu pak smějeme. Syn dbá i na moji životosprávu. V domě, kde bydlím, máme dole restauraci, tak mi tam syn zařídil obědy. Ono se to ale občas přejí, i když je to sebelepší, tak si ráda někdy uvařím sama. Hodně jím zeleninu." A co dcera? "Taky se stará, jezdí za mnou každé dva měsíce ze Švýcar." Zlobil vás vůbec někdy náš pan prezident? "Zní to divně, ale on prostě nezlobil. Nikdy nepotřeboval nasekat proutkem. A když udělal něco, co neměl, stačilo mu to vysvětlit. Snad párkrát jsem ho jen tak trochu plácla rukou, ale to byl malinký a do něčeho strkal." A co syn a holky? Také s nimi nezlobil? "To ony zlobily jeho! Děvčaty byl přímo obletován už odmalička. Třeba mu ve škole schovaly brašnu, jen aby měly důvod jít k nám domů s tím, že ji tam zapomněl." Že by zrovna on přišel domů bez školní tašky?! "Představte si, že ano! Hlavu měl plnou důležitějších věcí." A myslíte si, že ho zlobí holky i teď? "To já netuším. Vím jen, že se velice rád pohybuje v dámské společnosti." A jak si syn rozuměl se svým otcem? "Výborně. Muž byl matematik a syna k matematice vedl odmalička. Když byl Vašík ještě úplně malinkatý a byli jsme na letním bytě, počítal si na silnici autíčka, kolik přejelo červených, modrých, žlutých…Nevěřila jsem, že je toho takové malé dítě vůbec schopné." A co si přejete od syna k narozeninám? "Chtěl mně koupit ledničku. Mně ale ta moje stará stačí. Říkala jsem, že bych radši nový koberec, protože ho mám už prošlapaný. A on: Tak, mami, už nemluv, bude koberec! Ale půjdu si ho vybrat s ním, aby mně nekoupil něco, co by mně doma neharmonovalo." A máte ještě nějaké jiné přání? "Zdraví, abych nebyla lidem na obtíž. A dobré přátele, ti jsou důležití. A potom třeba hezké pyžamo. Mám ráda praktické dárky. Nechci nic honosného." Tušila jste, že synovy ambice povedou až k prezidentování? Byl to váš sen? "Ne. Já byla vždycky taková apolitická. Myslím, že jsem vždycky věděla, co je dobré a co špatné, ale hlouběji jsem se o politiku nezajímala. Ale samozřejmě, že v době, kdy se rozhodovalo, kdo bude prezidentem, jsem byla rozrušená a přála mu to. V té době se také u mě doma netrhly dveře, samí novináři…" A změnil se váš život ještě nějak, když se váš syn ujal žezla? Nevidím tu ochranku… "Nezměnil. Ochranku mám, jen když někam jedu. Dala mi ale různé pokyny, co smím a nesmím, třeba s otvíráním dveří anebo braním telefonů." A co nesmíte? "To vám právě nesmím říct!"

Václav Klaus očima maminky Jeho první slovo: Děda Jeho nejoblíbenější hračka: Míč a stavebnice Jeho nejoblíbenější dětská knížka: Josef Lada a Vinetou Jeho nejoblíbenější barva: Modrá a červená Jeho první láska: Bylo jich víc najednou Jeho nejoblíbenější jídlo: Sekaná a svíčková Jeho nejlepší vlastnost: Citlivost Jeho nejhorší vlastnost: Nedůvěřivost Co o něm také jinde řekla… "Když byl malý, napsala jsem mu do památníčku radu: ´Vašku, usmívej se na svět, a celý svět se bude s tebou smát, a nikdy neztrať tyto tři klíčky, které ti otevřou cestu k lidským srdcím: Prosím, děkuji, milerád´…" "Vašek mi pomáhá i finančně. Ze svého malého důchodu bych si byt v centru Prahy mohla platit jen těžko…" "To víte, že se asi někdy i opil, ale já ho nikdy neviděla. Jen jednou, když mu bylo asi čtrnáct, tak se při návratu domů trochu motal. Tak jsem mu řekla: Vašíku, tohle si pamatuj, to je opilost…" "Plánoval být basketbalistou, potom chtěl být dokonce novinářem, ale nakonec se rozhodl pro ekonomii." "Moc ráda jsem malovala, jsem dost zručná. Oproti mému synovi, pro kterého je problém pověsit i obraz."