9°C
Už staří Římané...
Cesmínu uctívali už Římané při starověkých římských oslavách slunovratu (saturnáliích). Větvičky cesmíny posílali staří Římané jako pozornost všem svým přátelům. Kdo větvičku nedostal, poznal, že upadl v nemilost. Později se cesmína se svými neopadavými listy stala symbolem pokračování života.
Severské národy zase spojovaly hrdou ostnatou cesmínu se svým bohem Thrórem.
Křesťanská tradice vidí cesmínu jako symbol věčného života. Pichlavé listy cesmíny byly spojovány s Kristovou trnovou korunou a červené plody s jeho krví. V Německu se větvičky cesmíny sázely do květináče s hlínou a poté se rozdávaly nejbližším přátelům. Pokud byla větvička důkladně zavlažována, brzy vykvetla. Odměnou pro dárce byly drobné dárky.
Lidové tradice Českých zemí uctívaly cesmínu především jako ochranu proti čarodějnicím. Z téhož důvodu se z cesmínových keřů vysazovaly živé ploty a z cesmínového dřeva vyráběly prahy domů. Kdo chtěl mít ochranu opravdu důkladnou, vysadil si ještě poblíž domu malý cesmínový stromek.
Věštěte s cesmínou.
Cesmína se používala také k věštění budoucnosti. Dnešní zvyk posílání plovoucích svíček je vlastně zjednodušená forma dávného zvyku, kdy se na velké listy cesmíny připevňovaly malé svíčky a ty se pak pouštěly po vodě. V Anglii si zase dívky dávaly pod polštář lístky cesmíny se jmény svých nápadníků, a ten, který ráno vytáhly jako první, měl nést jméno budoucího ženicha.
Pokud jste si někdy prohlíželi staré vánoční pohlednice, možná jste si všimli, že se na nich spolu s cesmínou často vyskytuje červenka. Podle keltské pověsti přinesla červenka lidem oheň v podobě zapálené cesmínové větvičky. Přitom si ale nešťastnou náhodou popálila náprsenku, která je od té doby červená.
Pokud chcete dodržet další Vánoční zvyk, dejte na Štědrý den do krmítka cesmínovou větvičku spolu s krmením pro ptáčky. Pokud ptáčkové přiletí, znamená to štěstí po celý příští rok.
Cesmína také tradičně zdobí anglický vánoční puding.
