Před půl hodinou jsem dorazil z letiště. Cesta do Prahy byla neklidná, byly turbulence a kromě toho jsem si opět potvrdil, že s kocovinou se let dopravním letadlem snáší velmi špatně. To jsem si ale pochopitelně zavinil úplně sám a také to byla jediná skvrna na celém tomhle poznávacím zájezdu. Vypravil jsem se do Turína, abych zjistil, kolik bobříků dokázal nasbírat nový skautík od škodovky. Nejdřív bych možná mohl trochu objasnit, jak to vůbec mám s Octavií jako takovou. Přestože jsem do značné míry individualista a nejspíš by mi vadilo jezdit autem, které má výrazné procento zdejšího obyvatelstva, hodnotím jí v zásadě velmi kladně. Je to tiché, moderní, kvalitně postavené a velmi praktické auto. Pochopitelně dost záleží na volbě motoru, ale škodovka alespoň nabízí dostatek možností, aby si vybral každý. Od Octavie RS s úchvatným benzínovým turbo dvoulitrem pro nadšence, přes úsporné nafťáky pro spořivé až k menším benzínům pro nenáročné. Plus dieselovou Octavii RS pro ty, kteří nevědí, co chtějí. Je pravda, že design druhé generace znamenal pro mě osobně velké zklamání. Byl jsem nažhavený tehdy čerstvým konceptem Roomsteru, který sliboval, že by Škoda mohla přijít s něčím neotřelým a svěžím. Místo toho ale přišla nová Octavie, která vypadá spíš jako facelift starého modelu a přímo zosobňuje konzervativismus. Takže: velmi dobré a až příliš nenápadné auto. Když jsem před půl rokem v Paříži poprvé obcházel předsériový ´koncept´ Octavie Scout, táhly mi hlavou naprosto opačné myšlenky. Ano, je to vlastně jen pár plastů navíc, ale Octavie s nimi získala šmrnc, který jí předtím v mých očích tak zoufale chyběl. A když si člověk uvědomí, jak velkou díru do světa na našem trhu udělalo Audi se svým prvním Allroadem, nemůže se ubránit dojmu, že škodovka moc dobře ví, co dělá. Další příklad? Počet vloni prodaných Subaru Outback výrazně překonal počet prodaných Legacy. Klidně bych se vsadil, že prodeje oktávek s pohonem 4x4 půjdou znatelně nahoru. Octavia Combi 4x4 se totiž od běžné předokolky opticky liší pouze zvednutou světlou výškou (o 25 mm) a pár znáčky na karoserii. Pozorné oko sice vyšší podvozek na první pohled pozná, ale jinak je to prostě jen další Octavia. Scout má ovšem podvozek vyšší ještě o dalších 14 mm, mimo jiné i díky použití nových sedmnáctipalcových kol Proteus s gumami 225/50. Takové zvýšení už nepřehlédne nikdo a i kdyby ano, Scout se samozřejmě odliší plasty. Ty nejsou ve skutečnosti tak masivní, jak se zdá na fotkách, zejména lemy blatníků jsou poměrně tenké. Auto ale působí vyváženě a musím říct, že je na něj opravdu radost koukat. Zvýšení podvozku, který má teď světlou výšku rovných 180 mm, ještě zvýšilo průjezdnost Octavie terénem. Pochopitelně nemůžete čekat schopnosti pravého off-roadu, ale pro naprostou většinu situací stačí systém Haldex naprosto bez problémů. Také ochranný plech pod motorem a převodovkou při sjetí z asfaltu pomůže. První na řadě byl ale bobřík silniční. Ze dvou nabízených motorizací jsme si jako první vybrali benzínový dvoulitr 2.0 FSI. Auto s ním jede sametově tiše a zvýšená pozice za volantem je příjemná. Řidič má dobrý přehled o provozu a přitom nemusí příliš sundávat nohu z plynu. Scout se nijak tragicky nenaklání, jediný rozdíl je trochu těžkopádnější v pomalých, utažených zatáčkách. Rozdíl je ale minimální a auto řidiče nijak neomezuje. Silniční bobřík je tedy uloven. Další na řadě je bobřík terénní a pro tuto příležitost nám automobilka nedaleko Sestriére v ex-olympijském biatlonovém areálu připravila zkušební trať. Cestou se střídal sníh (ano, opravdu ho tam letos mají) a kluzké, rozmoklé bahno. Trať byla plná až krkolomných stoupání a klesání, na některých místech byla ve sněhu vyježděná tvrdá roleta. Podvozek Scoutu se neliší od běžné 4x4, ale to není žádný kaz. Pokud udržujete rychlost, Scout se vyškrábe i do pěkně ostrého vršku, nevyplatí se ale zastavovat a zkoušet, co středová spojka vydrží. Když už se vám to stane, je lepší couvnout a rozjet se víc. Terénní bobřík je v suchu dokonce s velkou rezervou, protože většina majitelů nevyužije schopnosti Scoutu ani z poloviny. Co se týče dalších odlišností, poznáte Scout podle několika nápisů (na kufru, na prazích apod.) a v interiéru podle přidaného madla před spolujezdcem. A právě ono je asi jedinou věcí, která mi na Scoutu nesedí - vypadá příliš plastově a nepříliš pevně. Docela bych se bál, že mi při nějakém větším ´drncáku´ zůstane v ruce. A teď to nejdůležitější, bobřík spořivý. Cena základní verze s benzínovým dvoulitrem je stanovena na 734 900 Kč. Možná se to na první pohled zdá dost, ale ve skutečnosti je to jen o 15 tisíc víc, než u klasické Octavie Combi 4x4. Model s motorem 2.0 TDI bude stát od 780 900 Kč a do českých prodejen přijde až v březnu. Píšu "až", protože v takové Itálii se už prodává od ledna a v Rakousku, Švýcarsku a některých dalších zemích od února. Co se týče úrovně výbavy, Scout bude vycházet z verze 4x4 Elegance. Krátce jsem otestoval také dieselovou verzi. Dvoulitr TDI není špatný, i když uvnitř ho slyšíte opravdu výrazně víc, než benzínového soka. Protože ale není vyhoněný na zbytečně vysoký výkon, pracuje plynule a dá se s ním jet v klidu za něco málo přes sedm litrů. Benzín vás přijde o litr a půl až dva litry dráž. Celkové dojmy jsou velmi pozitivní. Scout se od běžné oktávky liší jen trochu, ale naprosto to stačí. Jsem rád, že to designéři s tím oplastováním nepřehnali a jsem rád, že to nepřestřelili ani s cenou. Mám takový pocit, že ´obyčejné´ čtyřkolky si teď už moc lidí nekoupí... PS: mám pro vás také jednu zákulisní informaci. Podle všeho to vypadá, že Octavia (a zřejmě nejen Scout) brzo dostane pod kapotu dárek v podobě nového přeplňovaného čtyřválce 1.8 TFSI. Nechme se překvapit!