Jak jsem dělal autoškolu: "Na gymnáziu. Bez problémů, pravidelně od patnácti let jsem jezdil na motorce." Čím teď jezdím: "Doma máme jen česká auta, Škodu Fabii a Superb." Moje první auto: "Taky škodovka. Předek z tísícovky a zadek ze stovky. Můj otec, všeuměl, mi ji opravil, protože jsme ji koupili za pár korun naprosto zrezivělou." Kolik ročně najedu: "Moc, přesně to ví daňová poradkyně. Ta dělá roční součty." Jakou opravu zvládnu: "Dříve jsme si s otcem a švagrem opravili všechno sami. Dnes využívám jen servis." Za co platím pokuty: "Tradiční přestupky, jako každý řidič." Největší rychlost, jakou jsem jel: "Dnes již mám věk na to, abych věděl, že dojet ve zdraví je to nejdůležitější." Jak moc nadávám v autě: "Dnes již málo." Co mě dokáže vytočit: "Fotbalový trenér je stresové zaměstnání, jízda autem je pro mě záležitostí uklidňující." Co na silnici nesnáším: "Bezohlednost, hloupost, aroganci..." Jakou hudbu v autě poslouchám: "Volím rozhlasové stanice, kde převládá mluvené slovo..." Kdy jsem se v autě nejvíc bál: "Pokaždé, když do něj sednu. Stav vozovek, vztahy mezi řidiči, počet kamionů na dálnici... to vás nemůže nechat beze strachu. I když je to strach spíše podvědomý." Příběh, na který nezapomenu: "Bohužel v paměti mám neustále ten tragický. Když jsem jezdil do Příbrami, tak jsem v jednom týdnu přijel ke třem smrtelným nehodám. A ta jedna se stala asi tři sta metrů před mým autem. Snažil jsem se pomoci otci s dcerou, která jela do Budějovic na prohlídku VŠ. Odpoledne jsem se dověděl, že v nemocnici zemřela." Sex v autě: LKdyž jedete, máte držet v rukách jen volant a maximálně řadicí páku." Já a stopování: "Na vysoké škole pravidelně. A ani dnes se mi nechce jezdit samotnému..."