Je něco, co jsteIvetě nestihl říct?

„Myslím si, že za svýho života s Ivetkou… myslím, že jsem jí řekl vše, co jsem jí chtěl vyslovit. Asi možná, co bych jí řekl, kdybych věděl, co chce udělat, tak tam bych jí řekl, ať to nedělá.“ (pláč)

Při jaké příležitosti si na ni nejčastěji vzpomínáte?

„Na Ivetku já si vzpomenu každou chvilku a to z jednoho prostého důvodu. Miloval jsem ji jako člověka, taková jaká byla ve své osobnosti, jak se chovala ke mně, jak se o mě starala, jak o mě pečovala, jak o mě měla strach, když jsem se vracel v noci v souvislosti s mým podnikáním. Dále bych doplnil, že tím, že jsem v tomto domě, kde stále setrvávám z důvodu jeho údržby, pečuji o něj. Každou svou věci, která se tu nachází nebo kterou jsme společně udělali – například jsme vymalovali, tak to všechno tady vidím a ta Ivetka, i když tu fyzicky není, tak neodešla.“

Podělil byste se o nějakou konkrétní vzpomínku?

„Těch radostí byla celá řada, ale především mi nikdy nevymizí ten obraz…živý obraz Ivety, kdy se na mě podívala, kdy měla prostě úžasný pohled, i když na mě byla zlá... Ona to se mnou uměla, uměla mi říct i nepříjemné věci a já jsem je prostě přijal. Pro mě je nejdůležitější ten obraz, kdy se na mě dívala, když měvítala, když jsem se vrátil z nákupů nebo vůbec domů, když jsem musel odjet z pracovních důvodů a ona mě vítala a říkala: Miláčku, konečně jsi doma.“ (pláč)

Exkluzivní rozhovor s vdovcem po Ivetě Bartošové (†48) Rychtářem: Co jí nestihl říct?
Autor: archiv Blesku