18°C
Jaké vaše princezny dostaly nápadníky? Byly jste spokojené?
SÁRA: Můj Tobiáš je potulný muzikant, který se vydává za barona. Má dobré srdce, ale postupem času zjistí, že když občas poruší nějaké pravidlo a uhne z cesty, tak to může vést k většímu dobru. S jeho představitelem Filipem Březinou jsem byla spokojená moc.
KATARÍNA: Určitě jsem byla. Juraj (Ladislav Bédi, pozn. aut.) je pastýř, ale velmi inteligentní a cílevědomý. Jeho hlavním cílem je získat peníze, aby si mohl koupit lístek na loď do Ameriky. Chce poznat svět. V okamžiku, kdy se potkáme, protnou se dva úplně jiné světy, ze kterých každý z nás pochází. To provázejí nehody, vtipné situace, pochopení a nakonec jiskření. Postupně si k sobě hledáme cestu a začneme si na sebe zvykat. Ovšem, já jsem si na Laciho zvykla hned.
Na vánoční pohádky je upřena mimořádná pozornost. Jaké to je, zahrát si v nich princeznu?
SÁRA: Nechtěla jsem k tomu přistupovat jinak než k jinému natáčení, zároveň ale přiznávám, že princezna prostě úplně odlišná je, alespoň tedy od rolí, které jsem doposud měla. Musí být jemná, ale ne naivní. Musíte to hrát hodně niterně, nemůžete mít přehnaná gesta, měla byste být odměřená, ale zároveň na ní musí lidé poznat, že uvnitř je plná citu.
KATARÍNA: Já si toho skutečně vážím a cením, jak říkáte, není to žánr či role, kterou točíte každý měsíc. Natáčení je opravdu kouzelné a pohádkové. Je to žánr, který je plný naděje a lásky, která někdy v našich životech, zvláště v této době, chybí. Být toho součástí je úžasný pocit. Pokud jde o Julii, snažili jsme se použít vhodné vyjadřovací prostředky, které by zosobňovaly její charakter. Jakým stylem má mluvit, chodit, gestikulovat… Když se pak ale dostane do moderního světa a potká Juraje, tak se i plynule změní její způsob vyjadřování.
Platilo i u vás, že největším úskalím při natáčení pohádek jsou kostýmy?
SÁRA: Už ta korunka na hlavě. Ještě před natáčením jsme zkoušeli různé varianty, doufala jsem v tu nejlehčí, ale samozřejmě jsem dostala tu, která byla docela těžká. Když jsem ji nemusela mít, šla dolů. Pohádka vznikala v létě, ve vedrech, a v tomto ohledu to nebylo asi pro nikoho lehké natáčení. Vždycky jsme měli dvě verze šatů, i proto, že se hodně natáčelo ve vodě. Ano, bylo to náročné, rozhodně mám oblíbenější kostýmy než ty princeznovské. V pohádce pořád nosíte nějaké kožichy, korzety…
KATARÍNA: Bylo to opravdu náročné. Zatím to byl fyzicky nejnáročnější projekt, který jsem doposud dělala, protože šaty, které jsem měla na sobě, byly hrubé, ale krásné. Pod nimi několik spodniček. A jelikož se točilo v červnu a červenci, tak jsem se v těch třicetistupňových teplotách docela zapotila. Někdy mi nestihly šaty ani přes noc úplně uschnout. Ale všichni se snažili, abych měla co největší komfort, takže jsme to nějak zvládli.
Takže když přijde další nabídka na pohádku, vzpomenete si na tohle a s díky odmítnete?
SÁRA: To ne, všechny ty útrapy za to stojí. Nakonec, já vlastně měla ještě docela dobré kostýmy. Třeba Sabina Remundová, která hrála kancléřovou, měla dlouhé rukávy, límec kolem krku, paruku… Já naštěstí vyfasovala jen příčesky.
Našly jste při čtení scénáře nějakou scénu, do které se vám moc nechtělo, až jste se jí třeba obávaly?
SÁRA: Když se mělo točit ve vodě. Do toho se mi moc nechtělo, říkala jsem si: Jak se to asi bude natáčet? Z toho jsem měla strach a respekt, a ukázalo se, že oprávněně.
KATARÍNA: Já se těšila na všechno. Mám ráda výzvy, které vybočují z komfortu. Překonala jsem třeba strach z jízdy na koni, za což jsem moc ráda. Teď jsem si uvědomila, že v té pohádce často padám. Padám na zem, z kola, z kopce, takže to byl celkem adrenalin.
Rozhovor: Sára Korbelová Videoredakce ženských titulů
Když mluvíte o těch koních, točily jste i s nějakými dalšími zvířaty? A rozuměly jste si s nimi?
SÁRA: Točila jsem se psem. Měli jsme ještě dva v záloze, ale nakonec nebyli potřeba, celé to odtočil Scotty, který hrál psa Ludvíka. Byl fantastický a poslouchal, ale museli jsme se vzájemně naučit spolupracovat. Naštěstí byla na natáčení Hanka, jeho cvičitelka, tak ho úkolovala hlavně ona. Netušila jsem, že se dá se psy dělat tolik věcí, že mohou opravdu na slovo poslouchat. To moji psi rozhodně neumí. (směje se)
KATARÍNA: U nás byli ovce, pes, kůň, jeden obraz jsem měla se slepicí. Bály jsme se tak vzájemně, až jsme to společně překonaly.
Zažily jste během natáčení nějaké mimořádné setkání?
SÁRA: S Petrem Nárožným, který mi hrál otce. Bylo neuvěřitelné se s ním potkat naživo. Po natáčení jsem zjistila, že se znal s mým dědou, to jsem mu už ale nestihla říct. I David Novotný je skvělý, je s ním velká zábava. Byla jsem ráda, že se sešla skvělá parta, a to třeba i v maskérně a kostymérně.
KATARÍNA: Jozef Vajda, je to pro mě jedna ze slovenských hereckých ikon a byla čest mít s ním pár obrazů. Samozřejmě i s režisérkou Marianou Čengel Solčanskou, ale vlastně se všemi herci, štábem a tvůrci. Bylo to výjimečné setkání.
Prožily jste si i pohádkovou svatbu?
SÁRA: U nás se k svatbě schyluje, ale netočila jsem ji.
KATARÍNA: Svatbu jsem také netočila, ač v rámci lásky to u nás dopadne jak jinak, než pohádkově.
Jak vypadají Vánoce u princezny, když zrovna za princeznu není?
KATARÍNA: My si už od rána pouštíme pohádky v televizi, já jsem v kuchyni, něco peču a máma chystá věci na večeři. Většinou kolem páté chodíme do kostela. Pak přijde večeře, zazvoní zvoneček, že přišel Ježíšek, rozbalování dárků a pokračuje se ve sledování pohádek. Letos se těším na to, že pojedeme za babičkou, bude tam i maminčina sestra se svojí rodinou. A všichni se budeme dívat na pohádku. Ale hlavně budeme spolu.
SÁRA: My se budeme večer také určitě s rodinou dívat na pohádku.
KATARÍNA: Mám smíšené pocity. Těším se, a zároveň jsem nervózní. Jsem zvědavá na reakce rodiny a celkově na to, co tomu řeknou diváci.
SÁRA: Bude to pocit zodpovědnosti…
KATARÍNA: Hlavně už nemůžete nic změnit. Říkám si: Tohle si mohla udělat jinak. Jenže, jak jste to jednou natočila, tak to tak už zůstane.
Přemýšlely jste nad tím, že se možná zrovna ta vaše pohádka jednou stane legendou, jakou jsou třeba Tři oříšky po Popelku?
KATARÍNA: No, uvidíme, na tuto otázku nám odpovědí diváci.
SÁRA: Třeba jo, je to věc, ve kterou každý doufá, když takovou pohádku točí. To ale nezáleží na nás, to mají v rukách diváci. Ti to určují…
2 NOVÉ VÁNOČNÍ POHÁDKY
Na Štědrý večer je nachystána pohádka režiséra Karla Janáka Klíč svatého Petra, v níž zloděj Vilém, podvodnice Emílie a potulný muzikant Tobiáš mají za úkol najít klíč z titulu pohádky. A na zámku je čeká krásná princezna Violka...
O den později uvidíme Tři zlaté dukáty, příběh o setkání pasáčka ovcí Juraje s po staletí zakletou bohatou zámeckou paní Julií. Tomu se zlatý dukát, který Julie za pomoc nabízí, hodí, touží totiž po cestě do Ameriky...
OČIMA AUTORKY
- Katarína dorazila na focení až ze Slovenska.
- Sára přispěchala ze schůzky, kterou si ještě na poslední chvíli přesouvala, aby se obě princezny mohly potkat.
- Katarína svůj slovenský temperament nezapřela ani na chvíli, což bylo znát v kontrastu se Sárou, která byla o poznání tišší.
