Jak jste se k této roli dostal?

„Byla mi nabídnuta a vůbec jsem neváhal, protože mám moc rád práci režiséra Petera Bebjaka, mezi níž patří i Případy 1. oddělení.“

Než jste nabídku dostal, co jste věděl o Ivanu Jonákovi?

„Jelikož je to velmi známá persona, věděl jsem toho dost. Samozřejmě jsem si poté ještě nějaké věci četl.“

Jak na něj pohlížíte?

„Soudy ho poslaly na osmnáct let do vězení za to, že nechal zabít svou manželku, a já jim věřím. Jonák byl odsouzený vrah, svůj trest si odseděl, svobody si příliš dlouho neužil. Ale protože stále žijí jeho příbuzní, nechci dělat soudy nad někým, koho jsem neznal.“

Co vám o Jonákovi řekli lidé, kteří ho znali?

„Tatínek mého kamaráda je kriminalista, který Jonáka kdysi vyslýchal, nicméně nechci mluvit o tom, co mi řekl, nebo neřekl. To by bylo nepatřičné.“

 V té roli jste skvělý. Na co jste si při hraní dával pozor?

„Snažil jsem se, aby to nebyla parodie. I když to bylo občas těžké, protože když mu prostřelili pusu, mluvil jako postižený, což je tedy s dírou v puse pochopitelné. Tohle byl tenký led, aby to parodie nebyla. Nicméně věřím panu režiséru Bebjakovi, že kdyby viděl, že je to špatně, tak by mi to řekl.“

Když vás nalíčili, namaskovali, co jste tomu říkal? Diváci píší, že ta podoba je neuvěřitelná…

„S mým obličejem stačilo hodit mi na hlavu tu ovci, jak jsme paruce pracovně říkali, a bylo to. Ale ne, kluci maskéři odvedli opravdu skvělou práci. Svědčí o tom i to, že bývalí kamarádi Jonáka z Libně, kteří se přišli na natáčení podívat, byli chvilinku na pochybách, kdo to tam vlastně stojí. Potom se mi začali svěřovat se zážitky s Ivanem Jonákem, ale víceméně to asi byli nějací podržtaškové, co si do Discolandu zašli na tuzemák a na pivo, protože na víc neměli.“

Jonák měl slabost pro zvířata, ženy, bujaré večírky, peníze. To mohlo být zábavné natáčení.

 „Se zvířaty jsme netočili a vlastně ani moc se ženami. Nějaký striptýz se tam asi mihne, ale jelikož je to spíše epizodní role, zase tolik z jeho života tam není. A hlavně nechci vše prozrazovat.“

Předopkládám správně, že vzhledem k věku jste do Discolandu v dobách jeho největší slávy nezavítal?

„Ne, to jsem byl ještě školák v Kolíně. Ve čtrnácti by byl Discoland Sylvie asi to poslední, co by mě zajímalo. Ale shodou okolností můj dobrý kamarád Discoland po Jonákovi vlastnil, takže jsem tam vlastně několikrát byl, ačkoli už se to jmenovalo Charisma. A už se tam žádné striptýzy nekonaly, šlo pouze o restauraci, diskotéku.“

 Jaký je váš pohled na nahotu a striptýzové bary?

„Kde je poptávka, je i nabídka. Když někomu nevadí to dělat a někomu nevadí se na to koukat, co bych to odsuzoval.“

 Byl jste někdy na striptýzu?

„Před mnoha lety ve Zlatém stromu, což je vyhlášená diskotéka, kde jsou gogo tanečnice, ale tento druh zábavy nevyhledávám. Raději si sednu s kamarády na pivo a popovídám si s nimi.“

Které scény nebo scén jste se bál?

„Akčních scén tam příliš není, bát se tudíž nebylo čeho, spíš jsem se bál, abych to nezkazil. Jediné, co si pamatuji, tak když jsme točili Discoland, což se natáčelo na Kladně v jednom podniku, bylo tam pekelné vedro. To se začal lepit oděv na tělo i těm hubenějším, natožpak mně, a to nemám rád. Nicméně, ono je celkově těžké hrát někoho, koho si všichni pamatují. Člověk je pak vystaven mnohem většímu drobnohledu, než když hraje prince Čudlu z Horní dolní, kterého nikdo nezná.“

Jonák měl rád zbraně. Co vy?

„Mám k nim pozitivní vztah. Zbraň ale určitě nepatří do rukou debilům… za takového se nepovažuji. Moji kamarádi z armády říkají: Pamatuj na to, že slovo a kulku nikdy nevrátíš. Takže si myslím, že by měl být každý při manipulaci se zbraní velmi opatrný. Třeba jsem nepochopil, co se stalo Alecu Baldwinovi. Když jsem točil v Ordinaci s maketou, stejně jsem se podíval do zásobníku, udělal si ránu jistoty. S tou zbraní jsem manipuloval, jako by byla opravdová. Ale to je tím, že v Americe má zbraň skoro každý, pak to takto vypadá.“

Takže v této kauze je na vině právě sám herec Alec Baldwin?

„Bezpochyby se mu neměla dostat do ruky nabitá zbraň. Nicméně, je nepsané pravidlo, že i když mám po někom střílet, tak přece sakra nemířím na něj. Na živé lidi se ve filmu nemíří! Možná to mají kolegové ve Státech jinak, ale nedovedu si představit, že by se toto stalo u nás. Je to fatální selhání hned několika složek, ale bohužel i pana Baldwina. Když mám v ruce bouchačku, notabene pravou, tak i kdyby mi tisíc lidí říkalo, že jsou v ní slepé náboje, tak nejsem blbej, abych si to nezkontroloval.“

Jak vlastně vzpomínáte na devadesátky? V roce 1994 vám bylo patnáct, to už člověk situaci docela vnímá.

„Vzpomínám si na trhlou módu – bílé froté ponožky, walkmany, kde jsme poslouchali Vanillu Ice, MC Hammera, pak The Kelly Family a podobné popíky, které tu do té doby nebyly, stejně jako třeba Eso v televizi. Prostě cool věci. Ale vzhledem k tomu, že jsem měl dost povinností – dojížděl jsem do školy, chodil plavat a ještě do hudebky na klarinet, devadesátky jsem si užíval jen ve společnosti kamarádů od muziky.“

Takže žádný sex, drogy a rock snad roll?

„Spíš dechovka v Kolíně.“ (směje se)

 Máte nějaké vzpomínky i na pád režimu? To vám bylo deset…

„Vlastně velmi barvité, protože my jsme nebyli úplně rodina, kterou komunistický režim miloval, protože babička ze strany mého otce byla buržoazního původu a nevstoupili jsme do komunistické strany. Takže si vzpomínám na tu euforii, na tátovy cesty na Letnou, nebo jak byly v Kolíně vylepeny plkáty Občanského fóra, kde byl tváří jako Kolíňák inženýr Zeman… Nebo si vzpomínám velmi živě na to, když přijel na Václavské náměstí George Bush, to všechno bylo nové.“

Na jakou první zahraniční dovolenou jste vyrazili?

„Myslím, že jsme tenkrát jeli navštívit rodinného známého do Švýcarska a babička s dědou mě vzali autobusem i do Rakouska a pamatuji si, jak všude byly cedule: Češi, nekraďte brčka v McDonaldu!“

 Občas slyším názory, že se vracíme k systému, který tu panoval před rokem 1989. Souhlasíte s tím?

„Nesouhlasím s tím, že bychom se vraceli přímo k tomu samému. Ale myslím si, že je tu nástup totality jiného charakteru.“

Video: Martin Finger v Devadesátkách převzal roli Polívky: Z čeho mu nebylo dobře?

Video
délka: 14:06.00
Video se připravuje ...

Martin Finger v Devadesátkách převzal roli Polívky: Z čeho mu nebylo dobře? Petr Macek

 Jakého?

„Nejsem zastáncem sociálních sítí a myslím si, že sociální sítě dělají celosvětově ve společnosti bordel. Patřím k té mlčící skupině, ale občas už přestávám chápat. Mně by třeba nikdy nenapadlo odsuzovat lidi podle barvy pleti, ale co se děje, to je sen každého radikála. Oni dělají z lidí rasisty. Nechci žít v době, kdy v seriálu musí hrát gay, černoch, modrej, žlutej… Přijde mi to zvrhlé. To, že Joanne Rowlingová řekne, že jsou tvorové, kteří menstruují, a to jsou ženy, a tudíž si myslí, že existuje ženské pohlaví, a oni ji za to odsoudí? To je diktatura a je to fatální chyba, že si menšiny vydupou pochybná práva. Respekt si musí člověk zasloužit a ne si ho vybrečet. Jsem těžce prozápadní, ale mám pocit, že se svět vymyká a přestáváme pojmenovávat věci pravými jmény a vadí mi to. My se smějeme Číňanům, ale oni jsou dvacet let dávno před námi. Zavíráme atomové elektrárny a Němci řeknou, že budou vyrábět elektřinu z plynu. A co jako mají dělat důchodci, kteří plynem topí a vaří na něm? Ale hlavně se držme toho, abychom neměli brčka z plastu. Celé je to divné.“

 Doba je zvrhlá?

„Já se asi rozhodnu, že se chci provdat za sochu sv. Václava, že jsem objektofil a že je to další pohlaví a chci s ním mít sex a vydupu si to. Jako berte mě s velkou nadsázkou, ale já už fakt nevím. Když někdo řekne, že existují ženy a muži, tak co je na tom špatného? Někde je dáno, že černochy musí dabovat černoši, ale nepochopí, že v Česku nemáme tolik černochů, kteří by to dělali. Mě třeba strašně urazil verdikt Mezinárodní fotbalové federace ohledně Kúdely a Kamary. Jestli mu opravdu řekl, že je zas*raná opice, je to debil, říkat to neměl. Ale jako tenhle černej Fin neví, že je černej? A oni ještě vydají rozhodnutí: Fyzický násilí je blbý, ale mnohem horší je říct někomu, že je černej? Za tu bitku dostal stopku na tři zápasy a za zas*ranou opici na deset ve vrcholu své kariéry. Nechci, aby vyznělo, že to schvaluji, urážet se nemá, ale k fotbalu emoce patří, měl mu říct: Drž hubu, bělochu, a bylo by to vyřešený.“

 Vy jste se rozohnil…

„Já tomu jen přestávám rozumět a přeji si, abych dokázal dobře vychovat své děti, protože kdo ví, čemu budou čelit…“

Mluvíte o dětech v množném čísle. Rozrostla se snad vaše rodina?

„Ano, mám od jedenáctého května syna Filípka.“

Tak to gratuluji…

„Děkuji, je to legrace.“

Fotogalerie
49 fotografií