14°C
Na terase restaurace, kde se máme sejít na rozhovor, čekám, že přijde vážný muž, který se usměje jenom ve chvíli, kdy jeho podřízení dopadnou vraha, ale místo toho mi ruku podává milý pán, který se směje rád a často. Má pevný stisk, přímý pohled a na dotaz, co si myslí o tom, že herec, který se neproslaví do třiceti, by měl přestat hrát, říká: „To tvrdí jenom ti, kteří se do třiceti proslavili.“ Místo pomíjivé slávy si Bábek užívá jiný luxus. Hrát pouze role, které ho baví.
Bavilo ho i natáčení seriálu Mordparta, který sleduje přes milion lidí, a jeho účast v něm nese už první ovoce české popularity. „Známý mi poslal fotku, jak na lavičce spí nejspíš opilý bezdomovec a zpoza něj vykukuji já, Kotek a Bartoška,“ směje se Bábek. Na tak sledovaném projektu, jako je Mordparta, spolupracuje poprvé a je spokojený. „Se všemi hereckými kolegy jsem spolupracoval poprvé a skvěle jsme si rozuměli. Už během natáčení bylo vidět, že by mohl být výsledek dobrý, a když jsem koukal na první díly, tak si myslím, že se nemáme za co stydět,“ hodnotí snažení celého štábu.
Role, po kterých netoužil, odmítal hrát už od začátku své kariéry. Po absolvování herecké vysoké školy DAMU věděl, že pokud chce ztvárňovat vysněné postavy, nemůže čekat u telefonu, až mu je někdo nabídne. Tehdy si ze všeho nejvíce chtěl zahrát postavu Jimmyho Portera v dramatu Johna Osborna Ohlédni se v hněvu. „Začal jsem shánět peníze, najal jsem si herce, divadlo a zahrál jsem si ho osmašedesátkrát,“ vzpomíná na svoje začátky a uvědomil si, že podobně by mohl fungovat i nadále.
„V roce 1997 jsem založil komorní činohru, kde jsem principálem, režisérem i hercem a dělám všechno, co je pro provoz divadla nutné,“ popisuje Bábek. Ani repertoár divadla nepřizpůsobuje tomu, aby snadno naplnil hlediště. Hraje totiž nepříliš známé současné dramatiky. Nyní jeho soubor působí v pražském divadle Troníček, které má kapacitu 56 míst ,a téměř vždy mají plno. „Máme granty, ale o jejich výši rozhodují tzv. nezávislí odborníci, což je ve většině případů naše konkurence, takže si peníze rozdělují pro sebe,“ stěžuje si na neférové podmínky Bábek. Občas uvažoval, že s tím z finančních důvodů sekne. Musel totiž živit rodinu.
Rodinu si Bábek založil v mládí. S první ženou má dvě děti. „Dceři Alexandře je dnes kolem třiceti, díky ní jsem dvojnásobný dědeček, a syn Oskar studoval autorskou tvorbu na DAMU. Nyní napsal hru, kterou s divadlem připravujeme a v listopadu by měla mít premiéru,“ pyšní se spoluprací se synem šéf komorní činohry.
V roce 2000 potkal svoji druhou životní partnerku na divadelním zájezdu v Bánské Bystrici. „Studovala tehdy vysokou školu, brigádničila v tamější opeře, kde jsme hráli, a nyní mi dělá scénografku v divadle,“ říká Bábek a ihned vysvětluje, proč si vybral právě ji: „Ona mě zná, ví, jaké dělám divadlo. Nemám rád, když scénograf zneužívá herce a prostoru k tomu, aby se předvedl, co všechno umí vymyslet. Odmítám divadlo předváděné, hloupé, nenápadité…jsem pro divadlo opravdové.“
Kromě umění ho nejvíce zaměstnávají děti z druhého manželství. V roce 2009 se mu narodila dcera Luisa a o tři roky později dcera Karlička. Vedle práce jsou holky to jediné, co ho baví. A i když v televizi běží Mordparta, dává přednost jim. Jak sám přiznává: „Některé díly jsem neviděl celé, protože jsem dětem četl pohádku.“
