Pravdu o Mukově životě prozradil Karel Deniš, který byl jeho blízkým přítelem a ve vydavatelství Supraphon stál při natáčení všech jeho alb.
Kdy jste byl naposledy s Petrem v kontaktu?
„Osobně minulou středu a telefonicky minulý pátek. Nic nenaznačovalo, že by měl nastat nějaký problém. Petr byl extrémně energický, spokojený se svým novým albem. Dělali jsme si plány, jak sestavíme koncertní repertoár. Nebyl jediný signál, že by se něco zlého mohlo přihodit. Jenže to, bohužel, v případě takové nemoci, jakou trpěl on, nic neznamená. Zlom může nastat během několika minut.“
Mluví se o dvou možných příčinách jeho smrti. Nešťastná náhoda, když zkombinoval léky proti depresi, možná i drogy, s alkoholem nebo úmysl spáchat sebevraždu. Jaký je váš názor?
„Na to neumím odpovědět… pro mě je to tragédie, jak Petr skončil - není podstatné, co bylo důvodem.“
Odkdy jste se s Petrem znali?
„Od roku 1985, když jsem poprvé viděl vystupovat skupinu Oceán na přehlídce amatérských rockových skupin. A krátce nato jsem s ním začal spolupracovat – ve vydavatelství Supraphon jsem byl při nahrávání všech jeho alb, ať už s Oceánem, Shalomem nebo jeho sólových projektů.“
Jaký byl, když jste ho poznal za Oceánu? Změnil se postupem let?
„V té době to byli všichni mladí dvacetiletí kluci, kteří byli podobně jako jejich vrstevníci veselí. Ale je pravda, že přemýšleli – jejich hudba a texty nebyly prvoplánové. Petr měl přečteno plno knih, věnoval se filozofii… Tedy členové Oceánu byli na svůj věk dost vážní, ale na druhé straně s nimi byla zábava jako s ostatními mladými lidmi.“
Jak se postupem času projevovaly Petrovy deprese?
On o tom začal veřejně mluvit teprve před několika lety, když ty problémy nabraly na síle. S nemocí ale ve skutečnosti bojoval už někdy od konce osmdesátých let. Byly chvíle, kdy se to nedalo rozpoznat, jindy to bylo očividné – měl melancholické fáze. Velký smutek z něj vyzařoval například při natáčení druhého alba Shalomu, které nahrával v roce 1993 v Bratislavě. Tam jsme pochopili, že situace je vážná, ale přesto trvalo ještě dalších patnáct let, než se nemoc projevila naplno.“
I když byly jeho problémy jasné, nikdo mu neradil, aby hledal pomoc u odborníků?
„On věděl, že má problém, a vyhledal sám pomoc lékařů. Ale potíž byla v tom, že původně ho léčili jen na deprese. Jenže to byla jen půlka pravdy… Deprese se zpravidla léčí tak, že vám předepíší povzbuzující prostředky, abyste byli veselí. Jenže Petr byl maniodepresivní. Díky naordinovaným preparátům se stal veselý, a o to byla horší deprese, která se následně dostavila. Správná léčba maniodeprese u něj začala až před třemi, čtyřmi lety…“
Do té doby se tedy trápil a lékaři mu nepomohli…
„Pomáhali mu, ale jen krátkodobě. Nebylo to tím, že by někdo selhal, ale Petrova diagnóza se zkrátka léty vyvíjela.“
Když na něj přišla špatná nálada, měl tendenci uzavřít se před světem, nebo hledal pomoc u jiných?
„To si my, co tu nemoc nemáme, ani neumíme představit. Když to na něj přišlo, tak všechny pokusy o rozhovor, rozveselení nebo odvedení pozornosti byly marné. Tehdy zůstával sám…“
Kdo se o něj v těch krizových chvílích staral?
„Měl vždycky u sebe partnerky… Dlouho žil s Míšou Klímkovou, navíc lékařkou, a před čtyřmi lety se podruhé oženil s Evou Hejčíkovou. Vždycky byl u něj někdo, kdo mu pomáhal.“
Teď se objevily zprávy, že si pár hodin před smrtí stěžoval na problémy doma. Jak mu to klapalo v manželství?
„Pro něj byla kompletní rodina určitě posilou. Dcerku Noemi miloval, stejně jako obě dvě dcery z prvního manželství – Míšu a Šárku. Rodina mu dávala sílu do života, i když to bylo složité, protože někdy byly ataky té jeho nemoci mimořádně kruté.“
Komplikovala mu choroba i práci? Musel rušit koncerty nebo nahrávání?
„Určitě to byla překážka v jeho práci. Petr byl absolutní profesionál a jak to jen trochu šlo, snažil se zvládnout všechny nástrahy své nemoci. Jednou nebo dvakrát se stalo, že musel přerušit svoji práci. Například při přípravě muzikálu Golem, když měsíc před premiérou zjistil, že nemůže podat stoprocentní výkon. Proto do muzikálu nastoupil s určitým zpožděním – a byl skvělý. “
Existují nějaké Petrovy nevydané nahrávky nebo demosnímky, ze kterých by mohlo vzniknout posmrtné album?
„Samozřejmě, ze všech etap jeho umělecké tvroby existují koncertní, studiové nebo televizní nahrávky, které se na album nedostaly. Z posledního období jsou to jen demonahrávky, zpívané, jak říkáme, ve svahilštině. V tuto chvíli neumím odpovědět, jestli něco z toho je vhodné k vydání. “
Vznikl aspoň k jedné písni z nového alba videoklip?
„Měli jsme to v plánu, ale nestihli jsme to. Teď už to nebude možné.“
