Pozvánku na pohřeb dostalo 2000 lidí. Mezi nimi i 500 králů, prezidentů a dalších státníků či politiků. Ti všichni ve Westminsterském opatství vyprovázeli královnu na její poslední cestu. A jelikož šlo o pohřeb panovnice, do Londýna se sjely »pomazané hlavy« ze všech koutů světa, mezi nimi třeba španělský král Felipe VI. (54) či japonský císař Naruhito (62) nebo jordánský král Abdalláh II. (60).
Za Česko se pohřbu zúčastnil premiér Fiala s manželkou Janou (49). Ti měli čestná místa, jelikož před nimi seděl šéf Bílého domu Joe Biden (79) s manželkou Jill (71). „Pohřeb navštívilo obrovské množství hlav států, panovníků a prezidentů a po této stránce je důležité, že jsme tady také viditelně zastoupeni byli,“ uvedl po smutečním obřadu Fiala.
Ten se v neděli účastnil i recepce s novým britským králem Karlem III. (73). „Měl jsem možnost osobně vyjádřit hlubokou účast jménem ČR králi Karlu III.,“ dodal český premiér.
Členkou britské královské rodiny je také princezna Marie Kristina z Kentu (77), která je manželkou prince Michaela z Kentu (80). Česko tak mělo ve Westminsterském opatství další »zastoupení«. Princezna se totiž narodila v Karlových Varech v rodině německého důstojníka ze staré slezské šlechty. Kralování se ale pravděpodobně nedočká. Její manžel je totiž až na 51. místě v nástupnické linii na britský trůn.
A poslední perlička na závěr? Kaple Jindřicha VII. ve Westminsterském opatství má také český otisk. Je zde totiž pohřbena Alžběta Stuartovna, manželka Fridricha Falckého, známého jako tzv. zimní král.
Fridrich Falcký panoval v českých zemích během stavovského povstání, ale po prohrané bitvě na Bílé hoře v roce 1620 vzal nohy na ramena a jeho vláda tak trvala pouze jeden rok. Přesto se jeho choť Alžběta díky tomu pyšnila titulem české královny.
Stovky tisíc lidí sledovaly pohřeb královny v Hyde Parku Blesk TV
Windsorský děkan, reverend David Conner, během své řeči uvedl: „Sešli jsme se zde, abychom svěřili do rukou Božích duši jeho služebnice, královny Alžběty. Tady, v kapli svatého Jiří, kde se tak často sama modlila, si na ni musíme vzpomenout jako na někoho, jehož nekomplikovaná, ale hluboká křesťanská víra přinesla tolik ovoce. Ovoce v podobě neochvějné služby národu i širšímu světu, ale také v laskavosti, starosti a uklidňující péči o její rodinu, přátele a sousedy.“
S odkazem na „rychle se měnící a často neklidný svět“ děkan ocenil „klidnou a důstojnou přítomnost“ zesnulé královny. Řekl, že dispozice panovníka „nám dodala sebevědomí, abychom čelili budoucnosti stejně jako ona - s odvahou a nadějí“.
Na závěr licitace řekl: „Když s vděčným srdcem uvažujeme o těchto a mnoha dalších způsobech, kterými byl pro nás její dlouhý život požehnáním, modlíme se, aby nám Bůh dal milost, abychom uctili její památku tím, že budeme následovat její příklad. Modleme se, abychom s naší sestrou Alžbětou konečně poznali radosti věčného života.“
Jako první zazněl sborový zpěv žalmu 121, který zhudebnil sir Henry Walford Davies, jenž dříve sloužil jako varhaník kaple. Je to píseň, ktrou si vybrala sama královna - již řadu let prý měla jasno v pořadí bohoslužeb, co zazní na jejím pohřbu, schválila výběr modliteb, hymnů a další doprovodné hudby.
Bohoslužba začala.
