Všichni vědí, že Karel se vždy staral především o ochranu životního prostředí. Kromě toho má ale jiné zájmy. Pustil se do urbanistického experimentu a finančně podpořil stavbu městečka Poundbury. Požadoval, aby se z něj stalo udržitelné místo, které bude poskytovat svým obyvatelům vše potřebné – tedy nebudou to jen obytné prostory s obchodem, ale budou zde i školy a další potřebné organizace. S budováním se začalo již v 80. letech, jak uvádí britský Mirror. „Nebude to jen další bezduchá obytná zóna,“ předsevzal si.
Městečko, které naleznete v hrabství Dorset v jižní Anglii, pak asi poznáte velmi snadno. Například díky typickým širokým ulicím – je možné zde parkovat, ale především je zde kladen důraz na pěší přepravu. Tím, že je v okolí silniční obchvat, je Poundbury klidným místem, kam auta nezajíždějí, pokud to není nutné. Cesty jsou z obou stran lemované alejemi stromů, díky čemu tam není ani takový hluk.
To ale nejsou jediné požadavky, které Karel neboli Charles prosadil. Pokud byste tam chtěli bydlet, vězte, že jen třetina místních nemovitostí je určená k pronájmu. Většinu nemovitostí je potřeba zakoupit, přičemž na takový domeček v idylickém městě si připravte něco mezi 11 až 20 miliony. Navíc byste museli splnit i různé podmínky a nemůžete si domky upravit k obrazu svému.
Král trval například na tom, že některé domy nemohou mít komíny. Zakázal též umělou trávu před domy či solární panely (což působí jako ironie, když vezmeme v potaz, že jsou pro životní prostředí vhodným zdrojem energie), které by byly viditelné přímo z ulice. Zkrátka vše, co by narušovalo vizuální dojem.
O tom, že se nacházíte na půdě někdejšího prince z Walesu a současného vládce Británie, ostatně svědčí i místní náměstí Královny matky, pojmenované podle Karlovy babičky. Též jí zde nechali vybudovat i sochu. A pocta potkala i Karlovu choť Camillu, podle jejíhož titulu je tu pojmenovaná hospoda Vévodkyně z Cornwallu.
Stavba Poundbury by měla být kompletně hotová v roce 2025. Jenže kdo ví, jak to ještě dopadne, protože po smrti královny Alžběty se vše mění a město patřilo Karlovi coby součást jeho titulu vévody z Corwnallu. Jenže ten titul už předal svému synovi Williamovi (40). Předá mu tak i otěže nad osudem Poundbury?
Král Karel III. v Ediburghu u rakve své matky, královny Alžběty II. Reuters
Windsorský děkan, reverend David Conner, během své řeči uvedl: „Sešli jsme se zde, abychom svěřili do rukou Božích duši jeho služebnice, královny Alžběty. Tady, v kapli svatého Jiří, kde se tak často sama modlila, si na ni musíme vzpomenout jako na někoho, jehož nekomplikovaná, ale hluboká křesťanská víra přinesla tolik ovoce. Ovoce v podobě neochvějné služby národu i širšímu světu, ale také v laskavosti, starosti a uklidňující péči o její rodinu, přátele a sousedy.“
S odkazem na „rychle se měnící a často neklidný svět“ děkan ocenil „klidnou a důstojnou přítomnost“ zesnulé královny. Řekl, že dispozice panovníka „nám dodala sebevědomí, abychom čelili budoucnosti stejně jako ona - s odvahou a nadějí“.
Na závěr licitace řekl: „Když s vděčným srdcem uvažujeme o těchto a mnoha dalších způsobech, kterými byl pro nás její dlouhý život požehnáním, modlíme se, aby nám Bůh dal milost, abychom uctili její památku tím, že budeme následovat její příklad. Modleme se, abychom s naší sestrou Alžbětou konečně poznali radosti věčného života.“
Jako první zazněl sborový zpěv žalmu 121, který zhudebnil sir Henry Walford Davies, jenž dříve sloužil jako varhaník kaple. Je to píseň, ktrou si vybrala sama královna - již řadu let prý měla jasno v pořadí bohoslužeb, co zazní na jejím pohřbu, schválila výběr modliteb, hymnů a další doprovodné hudby.
Bohoslužba začala.
