Iveta Bartošová? Příběh šílené princezny je mementem pro jiné

Iveta v poslední době výrazně zhubla, opět působila jako porouchaná mechanická panenka. Ti, co její existenci v médiích sledovali, usoudili, že Bartošová znovu prochází krizí. Nic nového to nebylo. Takových momentů se za poslední léta událo mnoho, a i když excesy zpěvačky měly různý scénář, jeviště, vedlejší protagonisty, motiv děje byl furt pryč stejný: Útěk před problémy, realitou, sebe samou za účasti naivity, prostoduchosti, citového vydírání, neschopnosti vnímat skutečnost pod taktovkou mixu alkoholu s psychofarmaky.

Poker slávy, mariáš iluzí

Tobogán sebedestrukce, chimér, planých nadějí, na němž Iveta jela, byl dlouhý. V podstatě na něj naskočila poté, co s malým synem Arturem nečekaně o Vánocích opustila Ladislava Štaidla, který z ní princeznu první ligy vlastně udělal. Stejně dlouhý byl i samospád vlaku její popularity. Také nutno říci, že jízdě Bartošové mediální pozornost nescházela, o diváky nouzi neměla.

V poslední době pozornost přihlížejícího davu sice ubývala, neboť množství selhání bývalé hvězdy zavánělo nudou jasně prohrané hry. Žádné napětí, tvrdě řečeno. Ale jistá část publika veřejnosti zůstala. Nad Ivetou hůl nezlomila, věřila, že příští zatáčku pomyslného tobogánu vybere. Vstane jak Fénix z popela. A ona této víře fanoušků maximálně nahrávala. Kvůli nim, kšeftům, obživě. Kvůli pomyslné slávě, jež je sakra zrádný fet.

Dostala se do pasti, kterou si za účasti jiných step by step léty vybudovala. Únikem byla jistá smrt v kolejišti, srážka s vlakem na přejezdu neslučitelná se životem. Obrazně řečeno, krutý střet s lokomotivou showbyznysu, která křehkou duši prostého děvčete z Čeladné stejně dávno převálcovala. Ona to v oné pasti uznala a v poslední písni dala sakra čistý vysoký tón…

Má dáti, dal

„Pokud se sebou něco neuděláš, do půl roku zemřeš,“ vzkázal Ivetě Bartošové přes média jeden z jejích bývalých manažerů. A dále poznamenal to, co jsme všichni, co zpěvačku znali, věděli: „ S Ivetou to bylo vždy neskutečně složité, člověk musel být připraven čtyřiadvacet hodin denně na to, že něco bude chtít nebo se něco stane.“ Rovněž zmínil starou pravdu, že Iveta ty, co její stav chtějí řešit, odmítá. Obklopuje se skvadrou lidí ochotných hrát její hru. Také moudře podotknul, že Ivetu zachrání pouze odstřihnutí se od showbyznysu, médií. Možná jeho vzkaz četla, možná ne…

Ale jak k něčemu takovému přimět ženu, která se kdysi díky dobrému managementu stala princeznou tuzemského popíku, v této iluzi stále tak nějak žije a na hranici padesátnice neumí přehodit výhybku?

Iveta Bartošová zvolila únikový východ jménem sebevražda. Žádný prášky, odchod pod příjemnou clonou alkáče, žádná možnost, že vás někdo objeví. Toto byl promyšlený střet s vlakem. Sakra smutná výpověď o beznaději krásné holky, která slávu showbyznysu neunesla a také varování pro další děvčata, jež o tomto světě sní. Teritorium showbyznysu není pro princezny, ale pro Xeny.

P.S.

Iveto, vzpomínám na to, jak si u mě byla doma, zkoušela outfity stylisty Dana, který si vzal život deset let před tebou. Tak nějak to je. Věřím, že klepeš na nebeskou bránu s úsměvem. Jsi na listu hostů, tištěnou pozvánku mít nemusíš…