Od soutěží Miss jistě nelze očekávat žádné duchovní naplnění, kulturní zážitek. Stejně jako to nepředpokládáte na trhu s ušlechtilými zvířaty. Tato metafora je sice poněkud syrová, ale v podstatě dosti přiléhavá. Nemá smysl si něco nalhávat.

O čem to je?

Soutěže Miss jsou především oslavou mládí, dokonalosti těla, půvabné fyzické schránky, již by měla doprovázet i krása empatické duše kořeněná intelektem, kreativitou a nějakým tím uměleckým nadáním… Výsledkem je ideál dráždivě přitažlivé, přirozeně krásné mladé ženy, která není lhostejná k problémům jiných, má touhu pomáhat a v budoucnosti se stane dokonalou manželkou, matkou. Taková je teorie soutěže Miss s promenádou v plavkách, která odstartovala 1921 v USA, v hříšném Atlantic City. Tamní hoteliéři s ní chtěli zpestřit závěr letní sezóny a Amerika ji za pár generací dotáhla k dokonalému divadlu, jež funguje i na zbytku planety.

Voňavá iluze a tvrdá realita

Pro diváky na celém světě jsou gala večery soutěží o titul Miss zábavnou podívanou, která není na emoce chudá a osciluje mezi školní besídkou, reality show a lidovou, kulturními vložkami opepřenou estrádou. Pro zúčastněné krásky, které o titul královny krásy usilují, pak znamená finále boj. Žádnou zábavu. Každá chce proměnit tzv. americký sen ve skutečnost.

Být Miss, vicemiss znamená pro dívky výhybku k jinému životu, atraktivnější existenci, vstupenku do světa modelingu… Ony totiž jako mnoho jiných lidí mezí rolí Miss s korunkou královny krásy a úlohou modelky nerozeznávají. I každá má zcela jinou úlohu. Od Miss se očekává, že bude jedinečnou osobností, symbolem ženskosti. Na její figuru jsou jiné požadavky než na míry modelky, u níž se naopak předpokládá, že bude ve výrazu tvárná, stane se exkluzivním ramínkem na šaty.

Otázkou rovněž je, nakolik se iluze korunovaných krásek přetaví v realitu. Nakolik u nás, ve světě uspějí. Bohužel v krátké historii České Miss žádná slečna tuto šanci neproměnila.

Úspěch v soutěži česká Miss totiž není vrcholem úspěchu, ale počátkem možné kariéry, s nímž si dívky neumějí poradit. Nemají nikoho, kdo by je vedl, promoval. Plní své, se soutěží svázané povinnosti s hrstkou levných konfekčních hadříků, doplňků od sponzorů, jimž nedokáží dát kreativní nadstavbu. Těžko říci, proč na výjezdu finalistek do zahraničí, kde se otrkají, fotí, dělají akci reklamu, figuruje fitness trenér Cipra, namísto školícího stylisty, odborníka na image. A otázkou také je, proč Michaela Maláčová do prezentace dívek, jejich základní výbavy neinvestuje víc. Jsou přece její vizitkou.

Show, pokrm náš

Každopádně platí, že finále České Miss, jejíž přenos do obýváků diváků zajistila TV Prima, je v počtu rób a sex-appealu akcí, jež v podívané válcuje Ples v Opeře, Českého lva, atd. A na veřejnoprávní ČT 1 v přímém přenosu vysílané, kulturně prestižní, s českou Miss nesrovnatelné ceny Thálie, které Herecká asociace v Národním divadle udílela za mimořádné jevištní výkony, byly co do atraktivnosti společenské podívané, gala show nudnou holkou od vedle. Taková už realita je. Kdo tedy v tomto společenském panoptiku zaujal, dal to jaksepatří, a kdo pochybil?