Choť exprezidenta Václava Klause, ambiciózní vysokoškolačka paní Livie má pověst železné lady. Dominantní manželky a matky, pro niž je emancipace zásadní, s rodinou srovnatelná životní položka. V roli první dámy se ale dokázala najít, zhostila se jí na úrovni a jaksepatří dala prostor svému Klausovi. Pragmaticky ustála jeho avantýry, i když to lehké nebylo. Smutkem neobtěžuju, vzkázala v knize rozhovoru s Marcelou Pecháčkovou národu. A jediné, co se jí dalo vytknout, že nosí nemožné střevíce.

V rámci hry

Post velvyslankyně na Slovensku mohla paní Livie vnímant jako zaslouženou odměnu od života a také prezidenta Miloše Zemana, jehož v tažení na Hrad podpořila. Na rozdíl od jeho soupeře Schwarzenberga, který podle ní byl zcela nevhodný - v ČR neprožil celý život a zejména jeho manželka Therese hovoří jen německy, což je v případě první dámy České republiky nemyslitelné! Pro kníže Schwarzenberga zas bylo nemyslitelné, aby se paní Klausová stala diplomatkou, velvyslankyní na Slovensku.

V přetahované o neobsazené místo velvyslance na Slovensku nakonec vyhrál díky politickým zvratům odstartovaným kauzou Nagyová prezident Zeman. Nedávno jmenovaná paní Klausová konečně dostala prostor  být sama sebou, nikoli manželkou VIP státníka.

Kdo s koho?

Bohužel entrée Klausové v médiích šťastně nedopadlo. A je poměrně nepodstatné, že rozhovor s diplomatkou byl dost nestandardní, otázky  v něm značně na tělo a  občas pod pás (téma otec). Podstatnější je, že paní Livie v této zkoušce neobstála v mnoha momentech. Konstatování, že o místě velvyslankyně nesnila, bylo jí prezidentem nečekaně nabídnuto a ona jej poctěna přijala, vyznělo přinejmenším nevěrohodně. Stejně tak ujištění, že se v prezidentské kampani neangažovala.

Nemístná byla i temperamentní gestikulace, špatně utajovaná rozechvělost z dotazů, způsob jakým odpovídala. U Livie předpokládaný pragmatismus, konstruktivní odpovědi jištěné silou osobnosti nahradilo klišé za účasti nezvládnutých emocí. Tak nějak lze diplomatickou maturitu bývalé první dámy vnímat. Přesto je tzv. přes čáru nazvat velvyslankyni Klausovou "postarší tetou, která doteď žila jen pro svého manžela, jako doplněk jeho kariéry," jak to udělal komentátor SME Peter Morvay a další jiní se jeho slov vděčně chytili, dál je sarkasticky variovali, košatili…

Poněkud trapný lynč s účastí kníže

Troufám si tvrdit, že paní Klausová rozhodně nepatří k ženám, jež by žily jen pro svého manžela. V tom se Peter Morvay těžce mýlí a měl by si ji lépe nastudovat. Afektovanost a temperament jsou prvky její podstaty (v tom se ostatně od mnoha Slovenek neliší), což ji jistě na místě diplomatky neomlouvá. Leč popletenou tetkou není, což se ani neslučuje s arogancí, s níž byl její postoj v interview spojován.

Livii Klausové to zkrátka odpůrci Klause či Zemana krutě spočítali, stala se obětí různých antipatií, vyrovnávání si účtů. Nahrála na laciný smeč a burani se s radostí přidali. To všechno by se dalo v jarmarku nynější společnosti pochopit. Nikoli však u poklimbávajícího, nijak bravurně artikulujícího knížete Karla Schwarzenberga, který na adresu nešťastných, dosti neprofesionálních odpovědí paní Livie poznamenal: "Víte, já mám celý život jednu zásadu. Starší dámy nebudit a nerušit."

Od pana Schwarzenberga asi nelze v jeho věku semílaném dravou vodou politiky očekávat revoluční vize do budoucnosti. Spíš moudré svodky toho, co se událo s doprovodnou radou, čeho se vyvarovat. V aktivní politice mu nejspíš zvoní hrana, ale noblesu si i při jisté excentričnosti uměl zachovat. Teď ji glosováním Klausové poněkud ztratil, zato si v podobě slečny Vopěnkové pořídil nejdražší budíček Rakouska- Uherska.