Jde o scénář k béčkovému filmu či spíš o sarkasmem kořeněnou realitu? Jisté je, že od pondělí probíhá soudní líčení s šéfem poslaneckého klubu Věcí veřejných, exministrem dopravy Vítem Bártou, jenž čelí obvinění z uplácení svých bývalých stranických kolegů Jaroslava Škárky a Kristýny Kočí. Tato kauza je o to tragikomičtější, že ji iniciovali (poté vyloučení) členové strany Věci veřejné, pro níž byl boj proti korupci zásadním pilířem politického programu.
Prezident Václav Klaus nevydržel a třetí den soudního slyšení trefně prohlásil, že jde o absurdní reality show v přímém přenosu; proces s ničivými dopady poškozující celou českou společnost. Jeho charakteristika médii pilně sledované kauzy sedí. Ale stejně tak ji lze s ironií, jež od deprese ze stavu politického dění osvobozuje, nazvat mýdlovou, sexem hutně prošpikovanou operou, potácející se mezi špatnou bondovkou a politickým thrillerem. Stačí zmínit pár titulků článků, jež se tématem zabývají: „Údajný milenec Kočí: Rok strávil v kriminále“ či „Kočí ví hodně o sexu“, „Obálkový mág Bárta před soudem: Nejdříve polibek, pak strach z kriminálu“, „Bárta se rozbrečel, Kočí s pytlem přes hlavu“, „Zamilovaní véčkaři u soudu…“ A tak dál a tak dál…
Soudní tragikomedie, kde aktéři jsou zároveň jejími scenáristy, má kulisy dané. Odehrává se na jednom place – v jednací síni a přilehlých chodbách obvodního soudu pro Prahu 5. Kostýmní výprava je vesměs značková se snahou o formální eleganci hodnou politické elity i pohádkového příběhu agenta 007. Slovo snaha je v tomto případě velmi podstatné. Obviněný Bárta i žalující Škárka mají luxusní obleky z odlehčené vlny, k nimž si každý den berou jinou (nadstandardně širokou) vázanku. Jejich hodinky, jak se na playboye patří, suplují šperk. V čistotě stylu vede Bárta nad Škárkou. Stejně jako Bártova manželka, sexy blondýna Kateřina Klasnová nad nebezpečně ambiciózní blondýnou Kristýnou Kočí. Kateřina Klasnová připomíná anglosaskou krasavici z dobré církevní školy, jež studia završila na neméně dobré univerzitě, kde se cit pro styling nevyučuje. Kočí pak snaživou, nedovychovanou holku z periferie bez skrupulí. Lízu Doolitlovou české politické scény, která se profesoru Higginsovi vymkla a nakonec jej zradila. Ale přeci jen jí něco z Higginsových lekcí zůstalo: drahé tašky, slabost pro šátečky a touha být elegantní. V posledním případě zůstává u touhy.
Jak celé přelíčení dopadne, je zatím ve hvězdách. Je lépe jej vnímat jako představení, být v rámci duševní hygieny nad věcí.
