Obamovi přiletěli do Británie předčasně v pondělí večer. Chtěli se vyhnout sopečnému popelu z Islandu. Následující dvě noci strávili v Buckinghamském paláci a ještě před čtvrtečním odletem na summit G8 do Francie, uspořádali ve středu na počest hostitelky, královny Alžběty II, na americké ambasádě ve Winifield House slavnostní večeři. Na oplátku za banket, který den předtím přichystala britská panovnice Alžběta
Démanty a značkové kreace
Modely, které Michelle na slavnostních recepcích a dalších oficiálních akcích v Londýně předvedla, měly ke konfekčním, každé průměrné Američance dostupným šatičkám, jež při volební kampani svého Baracka oblékala, vskutku daleko. Tohle nebyly hadříky z obchoďáků za babku; tady v přepočtu přišel v průměru jeden kousek na pár desítek tisíc korun.
O setu omamných briliantových šperků, jimiž poslední večer na americké ambasádě Michelle doplnila černou toaletu od exkluzivního Ralpha Laurena, nemluvě. Mimochodem mluvčí první dámy při dotazu na klenoty mlžila s tím, že neví zda je Obamová vlastní či jsou půjčené...
Teorie versus praxe
Na začátku prezidentské kariéry Baracka Obamy americké i jiné magazíny Michelle prezentovaly jako lady, která sestupuje s piedestalu výlučnosti a působí sympatickým dojmem ženy odvedle. Té, která nemůže anebo nechce utrácet za oblečení horentní sumy a přesto vypadá báječně, šarmantně, upraveně…
"Michelle Obama postavila na hlavu zažité představy o tom, jak má první dáma vypadat," psalo se ve světě. Novináři tvrdili, že Michelle móda baví, což otevřeně přiznává - beze strachu, že by ji tato vášeň připravila v očích veřejnosti o vážnost. Také mínili, že se nebojí sáhnout k sexy střihům, výrazným barvám, ženským vzorům…
Těžko říci, nakolik tahle prohlášení ovlivnila euforie ze změny, či servilita, neznalost věci. Každopádně Michelle se od 20.1. 2009, kdy se Barack oficialně stal čtyřiačtyřicátým prezidentem USA, značně změnila. Už není ženou odvedle, ale draze oblékanou lady s démanty na šíji. Možná za uplynulý čas pochopila, v čem image první dámy tkví, co od ní svět očekává. Možná její ujištění, že zůstane ženskou, která nakupuje v obchoďáku (nejlépe ve slevách) byla jen strategií pro volební prezidentskou kampaň Baracka. Každopádně vše napovídá, že přestala být rebelkou a zařadila se k vyvoleným se vším luxusem a jistou prkenností, které k jejich světu náleží.
