Michale, jak to vlastně máte s tím důchodem? Už budete odpočívat?
Michal: „Já zatím fakt nevím, nedostal jsem ještě vůbec výměr. Během povodní se totiž ztratila spousta dokumentů jak na Pragokoncertu, tak na bývalém Pražském kulturním středisku, pod kterými jsme pracovali, a vlastně jsou nedohledatelný. Byla tam celá ta doba, kdy jsme zpívali a hráli – osmdesátý, devadesátý léta až do toho roku 2000 a dál. Takže dokázat veškerou činnost bude dost těžké. Ale zatím neplánuji být důchodcem na plný úvazek. Já bych, myslím, hodně zchřadl. Já musím mít nějakou aktivitu a pořád být v pohybu.“
Marcela: „Ale když přijde domů, hned si na sebe vezme tepláky!“
Michal: „Prostě sundám ze sebe tyhlety všechny věci a cítím se volnej! A to je nejvíc, co mě baví. Člověk nemusí řešit nějakej oficiální outfit, obleču si tepláky a třeba hned dáme karty.“
Jste spolu už 40 let. Jak se to dá v pohodě zvládnout? Máte nějaký recept?
Marcela: „Někdy to bylo těžší, někdy to byla procházka rájem. Vždycky jsme chvíli nahoře a chvíli dole, tak to mají asi všichni. My ale máme tak z 95 % na všechno úplně stejný názor, takže se nemáme ani o co hádat. A pokud se něco vyskytne, řešíme všechno absolutně v klidu.“
Michal: „Navíc dost často myslíme ve stejný okamžik na jednu věc a ve stejný moment řekneme totéž. Jako jednovaječný dvojčata. Já si myslím, že strašně důležitá je hlavně tolerance.“
V životě vás potkala ale i velká tragédie, když vaše dcera podlehla leukemii. Jak jste to ustáli?
Michal: „Příští rok to bude už 25 let, kdy nás Myška opustila... Je to těžká zkušenost, ale jsou dvě možnosti – buďto se ti lidi prostě rozdělej a rozvedou, anebo se naopak víc semknou. Což byl náš případ.“
Michal David s manželkou Marcelou David Turek
Marcela: „Strašně to bolí a musíš mít někoho, o koho se můžeš opřít. Obdivuju lidi, co to zvládnou samotný. O tu bolest se musíš s někým podělit. Musíš mít někoho, kdo tě taky podrží a ty zase podržíš jeho... Ale taky jsme měli Klárku a pomohlo nám, že jsme se jí museli věnovat. Takže potom ten čas trošičku plynul, tak pomaličku, pomaličku se ta jizva začala hojit. Ale ona se nikdy nezahojí úplně. Nezapomeneš...“
Doslova za pár dní vypuknou Vánoce. Jak se na ně připravujete?
Marcela: „Už máme stromeček, už máme vánoční výzdobu. Máme objednané cukroví. Séba (vnuk) už vlastně kilo vanilkových rohlíčků snědl, takže klasika.“
Pomáhá vám i Michal?
Marcela: „Zapojuje se na tisíc procent! Jeho to baví.“
Michal: „No jasně, já jsem kutil a mě baví manuální práce, protože já si u toho vyčistím hlavu. A takovou tu typickou vánoční výzdobu, tak to dělám třeba i několik dní. To fakt nemám za půl hodiny hotový! Pomáhal jsem taky třeba stavět stromeček, strojit ho a pak tady mám spoustu dalších věcí, který teda už si dělám sám.“
Bez čeho si Vánoce neumíte představit?
Michal: „Na Štědrý den chodíme na oběd na šneky, to je u nás taková tradice.
Marcela: „A večer tu budou i babičky a máme klasiku – rybí polívku, bramborový salát, smaženého kapra.“
Co se vám tento rok povedlo?
Marcela: „Mnoho let spolupracujeme se známými charitativními organizacemi, jako je například platforma Donio a Kapka naděje, tak to nám dělá velkou radost.“
Michal: „Co se týče mé práce, tak toho se zrodilo docela dost. Mám samozřejmě radost ze svého nového alba, které právě dokončuji. Vyjde 8. března – na Mezinárodní den žen, protože mám samozřejmě větší množství fanynek než fanoušků. No a pak druhá věc je příprava O2 areny, kterou budu mít 13. června.“
Bude něčím speciální?
Michal: „V Česku představíme poprvé neuvěřitelnou světelnou show! Ta světelná show, která bude v O2 areně, je nevídaná. Bude to 3D projekční záležitost, já budu mít kruhový pódium a uprostřed bude sjíždět takový devítimetrový válec. Celé to pro nás dělají inženýři, kteří spolupracují se světovými jmény.“
