Je tomu osm let, co vám zkrachovalo manželství se spisovatelem Josefem Urbanem, zemřela vám maminka a za měsíc nato i tatínek. Život vás nešetřil.
„To ne, ale podobně to má i mnoho jiných lidí. Rozdíl je pak v tom, jak to neseme. Měla jsem dvě malé děti, o které jsem se musela postarat, takže nebyl prostor se v tom všem hrabat, hledat pomoc u odborníka. Myslím si, že dětem vděčím za to, že jsem to zvládla, držely mě nad vodou.“
Synovi tehdy bylo 10, dceři 8. Jak to děti nesly?
„Špatně, zaregistrovaly, že prarodiče zemřeli, a věděly i to, že jsem těhotná a že miminko se nenarodí, protože manžel tehdy kopl do sršního hnízda, sršně mě pobodaly a potratila jsem. Do toho rozvod. I když to není jejich otec, děti to všechno vnímají. Snažila jsem se je ale rozptýlit, takže jsme odletěly do Thajska. Nakonec pomohlo i to, že jsme se odstěhovaly z domu v Kladně, který se momentálně snažím prodat.“
To už delší dobu. V čem je problém, že nelze prodat?
„Nevím, diví se tomu i realitní agent. Ten dům je nádherný, veliký s obrovským pozemkem, který se dá rozdělit na dva.“
Prodáváte ho i z důvodu, abyste splatila mnohamilionové dluhy, které vznikly, když jste podepsala kvůli manželově plánovanému filmu směnku. Proč jste to udělala?
„Protože jsem byla takzvaně fiskálně nevzdělaná. Vlastně většina toho, co vydělám, jde na splácení dluhů, takže neušetřím nic.“
Nyní s dětmi žijete v pronajatém domě v Berouně. Nezvažovala jste byt, abyste více ušetřila?
„Jelikož jsem si sama sobě vydavatelkou, mám doma spoustu vylisovaných CD, které bych někde musela uskladnit, pokud bych žila v bytě. Vše jsem si propočítávala a pronájem domu v Berouně mě vyšel na stejné peníze jako větší byt, který bych se dvěma dětmi a místností pro sebe a svou práci potřebovala. Navíc si neumím představit, že bych přijela ve čtyři ráno z koncertu a pětkrát jela nahoru a dolů kvůli nástrojům apod.“
A někoho, kdo by vám stál po boku, nemáte?
„Ne. A ani nikoho nehledám. Jsem sama s dětmi, které jsou na prahu dospělého života a začínají se osamostatňovat, takže mám více času na sebe. Pořídila jsem si pejska corgiho, který se jmenuje Saturnin a je báječný.“
Proč Saturnin?
„Corgiové mají veselou povahu, vypadá legračně, jak je zrzavý a na krátkých nožičkách. Chtěla jsem mu dát jméno, které vyvolá úsměv. Což se podařilo, i mně se, když na něj volám, zvedají koutky. Psi jsou skvělá léčba na duši.“
Dnes je synovi 17, dceři 15. Věnují se hudbě?
„Ano, oba. Syn hraje na kytaru, dcera na klavír. Uvažovala, že by se hlásila na konzervatoř, ale nakonec studuje grafický design na Hellichovce a syn kromě kytary úžasně fotí. Nicméně studuje manažerskou akademii.“
Oba dva jsou v pubertě, jaký máte vztah?
„Nedávno měl syn výročí se svou přítelkyní a požádal mě, jestli by ho mohli slavit u nás doma, takže jsem šla přespat jinam a nechala je tady. Myslím si, že vztah máme opravdu skvělý. Jsou na mě oba hodní, pomáhají mi, nemohu si stěžovat.“
Pomáhá vám i práce? Jste jedna z nejproduktivnějších zpěvaček u nás – co rok, to nové album.
„No, bohužel. Teď jsem vydala CD a už mám další napsané, je to trochu peklo. Nicméně práce mi pomáhá i cvičení na nástroje. U toho si vždy vyčistím hlavu.“
A nechtěla byste si dát malou pauzu?
„Zkoušela jsem přestat psát a moc to nešlo. Asi největší legraci ze mě měli kluci z kapely Malina Brothers, kdy mi poslali přes Whats- App demo nahrávku písničky, a než mi stihli napsat zprávu, která zněla »Radu, poslechla by sis to a zkusila napsat nějaký text«, tak já jsem jim poslala první sloku a refrén.“
Jsou za tím workoholismem i finanční důvody?
„Ono to zase moc nenese. Bylo by daleko přínosnější pořád dokola drhnout ty největší hity, které lidi vyžadují. Jak jsem zmiňovala, jsem si i vlastní vydavatelkou a veškerá rizika nesu já. Prodeje nosičů strašně klesají, takže je čím dál tím těžší si vydělat na to, abych mohla vůbec něco dalšího vydat.“
Co vás tedy živí?
„Převážně koncerty, kterých mám teď před Vánoci celkem dost. V prosinci budu hrát sólo, končím až 22. 12.“
Jste třicet let na scéně, přesto jste sama prozradila, že vás lidé na ulici nepoznávají. Není vám to líto?
„Vůbec ne! Celá ta léta usilovně pracuji na tom, aby mě nikdo nepoznával. Jsem hrdá na to, že se mi dodnes stává, že jdu do vyprodaného sálu a uvaděčka po mně chce lístek. Obdivuju kolegy, kteří popularitu zvládají, já bych to nedala. Chci si vyjít ven nenalíčená a oblečená v čem chci, aniž by mě někdo fotil, když nemám dobrou náladu, nechci se usmívat jen proto, že bych měla…“
Přišly chvíle, kdy jste s kariérou zpěvačky chtěla seknout?
„Určitě ano, ale nešlo to. Já ani nevím, co jiného bych dělala. Když jsem během covidu nemohla zpívat, tak jsem se vyučila řemeslo a založila jsem si dílnu a živila nás brašnařinou. Teď už to mám jen jako koníček a občas něco vyrobím přátelům.“
Tak aspoň máte co dávat blízkým k Vánocům kromě svých alb. Jak byste popsala to vaše nejnovější?
„Chtěla jsem, aby bylo veselé, takže jsem třeba do písně zpracovala příhodu, kdy moje maminka koupila mému nevlastnímu tatínkovi k Vánocům kafemlýnek a schovala ho tak důkladně, že jsme ho našli až za osm let. To se jí stávalo častěji. Mně třeba koupila granátové náušnice a prstýnek a našla jsem je až po její smrti.“
Načala jste téma Vánoce, které se albem prolíná. Jaký nejhezčí dárek jste dostala pod stromeček?
„V patnácti od dědečka kytaru, z té jsem měla obrovskou radost.“
Vaši rodiče se rozvedli, když jste byla malá. Jak vzpomínáte na Vánoce v dětství?
„S biologickým otcem jsem se poprvé potkala až v 16 letech, kdy jsem ho vyhledala, a od té doby jsme se normálně vídali. Vánoce jsem jako malá slavila s maminkou a nevlastním tatínkem. Maminka byla věčná experimentátorka, každý rok jsme měli na štědrovečerní tabuli nějaké překvapení, které mi ne vždy chutnalo. Ale dělala úžasné cukroví a domácí čokoládu.“
Také pečete cukroví?
„Nechávám si ho upéct od přátel, protože mně sice jde celkem vaření, ale pekařka moc dobrá nejsem. Navíc jsem bezlepková.“
Dodržujete nějaké tradice?
„Nemám moc ráda kapra, takže si většinou dělám lososa, dětem řízky, k tomu salát. A vždycky lijeme olovo a u toho je vždy legrace, jak si věštíme."
Je pravda, že jste si v rámci rodiny nadělili genetické testy?
„ Ano, to byl můj nápad. Zjistila jsem, že moje rodina nejspíš přišla odněkud z Balkánu a středoevropských genů mám málo. Na mě to sedí, jsem poměrně dost vznětlivá a živá.“
A také nadaná na jazyky, kterých umíte hned několik…
„S češtinou a slovenštinou osm. Rusky a francouzsky jsem se učila na základní škole, italsky na konzervatoři, anglicky jsem se naučila poslechem od muzikantů na ulici, turecky za běhu a polsky z knížky pro samouky.“
Turecky jste se učila kvůli otci vašich dětí. Jak často syn a dcera za svou tureckou rodinou jezdí?
„Minimálně dvakrát ročně a já občas jedu s nimi, máme s bývalým partnerem přátelský vztah.“
Cestujete i jinam?
„Naposledy jsem byla v Helsinkách, předtím v Paříži. Jezdím s dětmi i bez nich. Byli jsme také nedávno na deset dní v Itálii, ale nebyla by to dovolená se mnou, kdyby vše proběhlo v klidu.“
Povídejte.
„Nejdřív mi v restauraci přes několik mých dotazů na lepek přinesli těstoviny s lepkem, takže mi bylo tři dny zle. Následně mi v autě začala blikat kontrolka, takže jsem sháněla autorizovaný servis. Oprava stála ranec a zabralo to další tři dny. Když už jsem to vyřešila, tak jsem vzala osazenstvo na vyhlídku a pes si po cestě ulomil drápek, takže všude plno krve. A zakončila jsem to tím, že jsem si poslední den chtěla lehnout na pláž a odpočinout si před cestou, vlezla jsem do moře a žahla mě medúza.“
Vy jste lepidlo na tragédie…
„Asi ano, v Benátkách mi zase číšník vyklopil lososa do klína na nové kalhoty. Už to ale beru s humorem, jinak by se z toho člověk zbláznil. Chtěla bych se chvilku v životě nudit, to by byla má životní pohádka.“
KORN, ZAGOROVÁ I GOTT
Na svém novém vánočním albu má Radůza mimo jiné duet s Jiřím Kornem. „Seznámili jsme se už před 26 lety v muzikálu Dracula a od té doby jsme se neviděli, jen mi každý rok přál k narozeninám. Celá ta léta jsem si říkala, že bych si s ním ráda zazpívala, a když jsem pak začala psát píseň Mechanický betlém, tak mi to seplo a poslala jsem mu ji s tím, zda by ji se mnou nazpíval. Spolupráce s ním byla bezvadná, on je úžasný, vždy plně připraven, ochotný pracovat a nabízet další verze,“ říká zpěvačka, která na desku nazpívala i píseň, kterou původně psala pro Hanu Zagorovou. „Byla to bystrá, chytrá paní, neustále ochotná se učit nové věci, zpívat nové písničky a spolupracovat s novými lidmi. Mrzí mě, že tuto píseň už nestihla, ale naštěstí nazpívala jiné moje písničky. Je to skvělý pocit, když můžete psát songy pro takové osobnosti, jako byli paní Zagorová, pan Gott nebo Lucka Bílá…“
JAK VZNIKLA RADŮZA
„Pochází to z hanlivé nadávky, kdy mi děti ve škole říkaly: Radůza, medůza, čůza, protéza v aspiku. Pár těch spolužáků šlo se mnou i na gympl, ale tam už zůstala jen Radůza. A já jsem si říkala, že je to vlastně dobrá přezdívka. A něco, co mi mělo ublížit a ponížit mě, jsem využila k tomu, aby mi to naopak pomohlo,“ vysvětluje zpěvačka a dodává: „Myslím, že se mi to povedlo.“
