18°C
Co se vám vybaví jako první, když se bavíme o vašem tatínkovi?
Kateřina (dále K.): „Jak sedí u psacího stolu a pracuje. Nejprve to bylo ručně na papír a později na psacím stroji. Pořídil si tehdy kufříkový psací stroj Consul a na tom psal celý život, později přešel na počítač. A jeho stůl byl také speciální. V roce 1963, na podnikové cestě do Itálie, organizované Barrandovem, viděl v Miláně psací stůl, který ho velice zaujal, a když se vrátil, nechal si podle svého nákresu vyrobit podobný.“
Zuzana (dále Z.): „Mně se vybaví tátovy vtipné nápady, dobrá nálada a smysl pro humor. Byl hravý a celý život klukovský. Ve svém psacím stole schraňoval až do konce života svůj »osobní« prak! Když se byl s vnoučaty v roce 1985 podívat na nově otevřenou stanici metra na Karlově náměstí, na důkaz toho, jak je to tam krásně nové a čisté, udělal v podchodu metra kotrmelec a vůbec se přitom neumazal!“
A jaká byla máma Sofie?
Z.: „Máma byla srdcem domácnosti. Rodiče založili rodinu ještě za studií a máma uměla vytvořit doma krásné prostředí i ve skromných podmínkách. Byla nesmírně šikovná a měla výborný vkus. Pracovala doma, protože byla akademická malířka ve svobodném povolání. Táta si máminy práce velice vážil. Když spolu chodili a máma studovala u profesora Filly na UMPRUM, vodila tátu s sebou na pravidelné »černé hodinky«, které profesor Filla pořádal. Táta se tam seznámil s mnoha budoucími umělci. To prostředí ho zajímalo a imponovalo mu. Umění bylo jednou z věcí, která naše rodiče spojovala po celý život.“
Znáte příběh jejich seznámení?
Z.: „Táta nám ho vyprávěl tu noc, kdy máma zemřela a vrátili jsme se společně dosti zdrchaní z nemocnice. Seděli jsme tehdy jako rodina v jejich poloopuštěném bytě a povídali si až do rána. Byli jsme úplně vyčerpaní, ale bylo to úlevné. Prý spolu šli v prvomájovém průvodu, máma za státní grafickou školu nesla jedno z písmen názvu školy a za nimi šlo tátovo gymnázium. A vyprávěl, že jedna holka před ním hodila hřívou vlasů a ohlédla se po něm. Už tehdy si ji díky tomu vyhlédl. Takže by se dalo říci, že to byla láska na první pohled a na celý život, který byl velice dlouhý. Byli spolu od svých osmnácti let!“
Přátelil se otec se svými herci? Často narážím na to, že se ani nejbližší spolupracovníci s jeho rodinou nesetkávali…
Z.: „S herci se známe opravdu jen po telefonu. Pro mě bylo normální, že jsem zdvihla telefon a ohlásil se třeba pan Sovák nebo pan Menšík a žádali si mluvit s tatínkem. Organizované výpravy z natáčení k nám ale opravdu nechodily. To byl tátův filmařský svět, do kterého odjížděl. Vstával brzo ráno, odjížděl podle rozpisu produkce, a když jeli na exteriéry, nebyl doma i celé týdny.“
K.: „Myslím, že se táta s kolegy vyžil na těch natáčeních. Vím, že měl hodně rád Jiřího Sováka pro jeho styl humoru.“
Celý rozhovor najdete v knize Pane, vy jste režisér!
Tři oříšky pro Popelku – kuriozity z natáčení nejslavnější české pohádky Videohub
