14°C
Ne na všechny své komedie byl slavný režisér Václav Vorlíček hrdý. Ze své filmografie by klidně vypustil třeba normalizační trilogii o víně Bouřlivé víno, Zralé víno a Mladé víno - jak alespoň přiznal ve své biografii Pane, vy jste režisér!. Musel tehdy zpracovat pevně dané politické zadání. Na kobereček si jak jeho, tak i dlouholetého parťáka, scenáristu Miloše Macourka (†75) kvůli tomu prý tehdy pozval sám ředitel Filmových studií Barrandov Miloslav Fábera (†76).
Dal jim knižní předlohu, podle které měli natáčet, a dal jim vybrat. „Fábera to postavil jasně. Což takhle dát si špenát pustí do výroby, až natočíme tohle. Do té doby ne, a pokud neposlechneme, může se nám také stát, že nebudeme pracovat vůbec. Miloš si knížku vzal domů, přečetl a pak mi zavolal, že nám nezbývá než se zastřelit,“ prozradil Vorlíček. Nakonec na natáčení kývli s tím, že si vyžádali dvojnásobný plat. Dostali ho.
Jenže jak se zdá, spolupráce s režimem nebyla tak docela vynucená. I jejich kolegové si všímali, že v dobách nejtužší normalizace mohli chrlit jednu komedii za druhou, inkasovat pěkné sumy, a ještě jezdit na Západ. Sdělení z Archivu bezpečnostních složek přineslo prosté vysvětlení: Vorlíčka ve své evidenci vedla X. správa Sboru národní bezpečnosti v kategorii kandidát tajné spolupráce, a dokonce i jako agenta s krycím jménem Vašek. Jeho svazky však byly v prosinci 1989 – jako mnohé další – zničeny.
Není tak jasné, odkdy se Vorlíčkova spolupráce s tajnými, kterou ostatně režisér sám později připustil, datuje. Hrubým odhadem mohlo jít o období od poloviny 70. let, kdy příslušná správa, jejímž úkolem byl boj s vnitřním nepřítelem, vznikla. Režisér se hájil, že nepochybil, nikomu neuškodil a nikoho neudal. „Hospodářství nutně potřebovalo devizy, valuty, které jim naše filmy a seriály přinášely. Snažil jsem se v těch situacích taktizovat. S výhradami jsem naoko souhlasil a doufal, že to nějak ustojím.“
Václav Vorlíček (†88) před smrtí sepsal vzpomínky: Kteří herci ho zlobili? David Turek, Aleš Brunclík
„To, co po mně chtěli, jsem pak řekl známým ve Svobodné Evropě. A když tajní chtěli vědět něco konkrétního, třeba abych jim nahlásil česká auta, která jsem viděl před sídlem Svobodné Evropy v Mnichově, snažil jsem se z toho vybruslit. Nahlásil jsem jen naše vlastní číslo auta a řekl, že jsme jiné s československou SPZ nepotkali. Žádnou podstatnou informaci jsem jim nikdy nepředal, to vím jistě...“ vysvětloval ve svých memoárech.
Někteří jeho kolegové z umělecké branže mu však právě proto nemohli přijít na jméno - například oscarový Jiří Menzel (†82). „Někdy mě napadalo, že Rusové přijeli jen proto, aby soudruzi režiséři neměli konkurenci. Do té doby druhořadí režiséři jako Vorlíček, Sequens nebo Balík ovládli Barrandov. Jim vůbec nešlo o nějakou ideologii. Tihle nás likvidovali promyšleně a cynicky,“ rozčiloval se před lety pro Hospodářské noviny. „Pan Vorlíček rozhodně nebyl žádné hodné jehňátko,“ měl jasno.
