22°C
Žili sice každý v jiné zemi, ale mateřské pouto zůstalo. Max jí vynahradil všechno, až když dospěl v muže. Věděl, že i když dnes hraje mobil v životech lidí klíčovou roli, není nad fyzické objetí a pohled do očí. Proto za maminkou stále jezdil, naposledy byl v Praze před měsícem. Měl jí ostatně co vracet...
Když se Yvonne v roce 1994 na naléhání své nejlepší kamarádky Evy Pilarové (†80) rozhodla vrátit do České republiky, její jediný syn odmítl stěhování do Prahy. Zůstal v Mnichově s otcem. Neuměl česky ani slovo a nechtěl poslouchat poznámky ke svému příjmení, které zní česky »šukman«. „Myslel jsem, že se vrátíš, přál jsem si to pořád,“ řekl syn v dokumentu 13. komnata Yvonne Přenosilové v roce 2007. „Věřila jsem, že přijedeš,“ odvětila tehdy máma.
Když Maxův otec o 10 let později zemřel, nemohl syn, který je ekonom, sehnat práci, a máma velkoryse sáhla do úspor. Nebylo to příjemné, protože zpěvačka znala předtím tu druhou, lepší variantu, kdy po návratu z Mnichova měla na kontě »tvrdou měnu« a přepočet jí hrál do karet. Pořídila si díky tomu pěkný střešní byt s výhledem na Žižkov. Naštěstí stav nouze netrval moc dlouho.
Baronkou až do konce života
Dneska už nikdo nezjistí, jak by se Yvonne měla, kdyby v roce 1968 neemigrovala. Talentované zpěvačce nadělil osud hned do začátku hity jako Roň slzy či Boty proti lásce a měla i díky divadlu Semafor našlápnuto mezi hvězdy. Jenže podepsala Dva tisíce slov, a to rozhodlo. Odešla napřed do Velké Británie a pak do německého Mnichova. V penězích se rozhodně netopila. Zpěvem Yvonne neprorazila a nakonec se uchytila jako pozemní letuška u British Airways. Bylo požehnáním, že se doma, když byla malá, mluvilo anglicky, německy a až pak česky. Díky tomu měla v cizině šanci.
Nezměnilo se to, ani když se do ní zakoukal německý právník se šlechtickým titulem Andreas von Schuckmann. Neměl rodinná sídla v podobě hradů a zámků. Yvonne musela dál pracovat. Štěstím ale bylo, že nastoupila do Rádia Svobodná Evropa. Novinařina ji bavila a prožila tu nakonec poměrně příjemných 21 let.
I když zpěvačka nešla pro ostřejší slovo daleko a na mnoho věcí měla vlastní pohled, stála nohama pevně na zemi. „Vždycky jsem se snažila něco nahospodařit na stáří. Měla jsem hrůzu z nouze ve vysokém věku, z bezmoci a neschopnosti se o sebe postarat jak finančně, tak fyzicky,“ netajila nikdy Přenosilová. Na domovním zvonku měla ale napsáno »Von Schuckmann«, takže až do konce života zůstala baronkou.
I po návratu do Prahy Yvonne pracovala jako redaktorka pro Svobodnou Evropu, později mj. moderovala autorský pořad pro Country Radio nazvaný podle jednoho z jejích hitů Sklípek. Na přelomu milénia účinkovala v muzikálu Rusalka jako Ježibaba v divadle Milénium (dnešní RockOpera).
Na koncertech hodně vystupovala se svým kamarádem Pavlem Bobkem (†76). Znali se dlouhá léta a jezdil za ní předtím i do Německa, protože tam žil jeho starší bratr Václav. Když v roce 2013 zemřel, začala jezdit s agenturou Milana Drobného (78).
Nádor na plicích
V posledních letech Yvonne tvrdošíjně odmítala nabídky kolegů, aby si s nimi tu a tam zazpívala. Kvůli silným bolestem zad a úbytku svalové hmoty nevycházela ze svého žižkovského bytu. Jako celoživotní kuřačka měla nádor na plicích a po prodělané onkologické operaci už jen ležela doma. Starala se o ni sousedka, která jí v neděli večer zavolala sanitku. Yvonne Přenosilová zemřela druhý den, 11. září, ve vinohradské nemocnici na celkové selhání organismu.
Přenosilová o zesnulém Bobkovi: Už to nebyl on... Jan Jedlička, David Turek
