18°C
Rodiče Pavla Callty společně podnikali, maminka měla jako koníček zpívání, táta byl tramp a jezdil na tábory jako vedoucí. Byli ukázková rodina plná štěstí, až do momentu, kdy se Pavel ve svých 14 letech dozvěděl, že mají z otcovy strany ještě sestru.
„Tátu dohnalo svědomí, chtěl ji poznat, a když jí bylo 17 let, přivedl ji k nám domu. Mamka z toho byla špatná, najednou s námi bydlela pro ni cizí holka. To bylo náročný a myslím, že z toho vycházela jejich krize v manželství. Nakonec se rozvedli,“ popsal Pavel Callta v pořadu 13. komnata první životní karambol.
Nejtěžší chvíle ho ale teprve čekaly. V 18 letech mu maminka onemocněla rakovinou, se kterou bojovala čtyři roky. „Nejdřív šla na operaci a vypadalo to dobře. Pak nastoupila na chemoterapii, aby se vymýtily všechny ty metastázy a dostala se z toho. To bylo skvělý. Jenže za půl roku ji to zase dohnalo, objevily se nový ložiska, musela bohužel znova absolvovat chemoterapie. Nejdřív se to tvářilo pozitivně, že to zabírá, a ona pak už další chemoterapii odmítla a začala bádat po různých alternativních metodách. Pak to šlo hodně z kopce, už musela být v nemocnici. Vůbec jsem ale nebral v potaz, že by mamka mohla umřít. Když nám doktor pak řekl, že její stav je terminální, tak jsem se úplně složil,“ přiznal Callta se slzami v očích.
Po smrti matky se Pavlův vztah s otcem ještě víc zintenzivnil. O to větší rána přišla ve chvíli, kdy se dozvěděl, že jeho tatínek spáchal sebevraždu. „Naposledy jsme se viděli v obchodním domě, v poslední době byl hodně na nervy, půjčoval si peníze, dostal se do velkých dluhů, bál se, že po něm jdou mafiáni, obchodoval s Albánií, s Itálií a začal být hrozně paranoidní. Radil jsem mu, ať si najde nějakého psychologa, to ale odmítal. Druhý den mi volal brácha, že se táta oběsil,“ vzpomínal zpěvák. Tátovi dlouho nemohl odpustit, měl na něj vztek, že je tady s bratrem nechal samotné.
Dlouho se utápěl ve smutku, nakonec vyhledal odbornou pomoc a začal se naplno věnovat hudbě. Tato kombinace mu nakonec pomohla vyrovnat se s bolestí.
