18°C
Paní Yvetto, už víte, jak budete narozeniny slavit?
„Nejraději bych je neslavila vůbec, ono totiž v tomhle věku není nic ke slavení. Asi se tomu nevyhnu, ale nejraději bych, aby to proběhlo co nejjednodušeji a lehce jen v rodinném kruhu.“
Máte v rodině nějakého dlouhověkého metuzaléma, nebo komu vděčíte za tak dobré geny?
„Nevím. Možná mám něco po mamince. Asi se držím, protože i přes všechny ty velké lásky velkou část života prožívám sama. Jsem zvyklá sama sebe držet.“
Děláte něco pro své zdraví? Držíte diety?
„Diety ne, já bych ráda vařila, ale moc neumím. Cvičím. I když teď už se tomu ani nedá říkat cvičení, musím se prostě rozpohybovat, lehnout si na zem a udělat pár cviků. Jenže teď už se bojím, abych vstala!“
Podstoupila jste někdy nějaký plastický zákrok?
„Potřebovala bych, ale zatím jsem se ještě nerozhodla, ještě počkám. Měla jsem vzor v Ljubě Hermanové, která byla vždy upravená. Ta nešla neučesaná a nenalíčená ani otevřít dveře.“
Narodila jste se jako Roubalová, váš první manžel se jmenoval František Spurný, ale všichni vás známe jako Simonovou. To jméno vám prý vymyslel Jan Werich.
„Ano, tehdy přišel za mým mužem, že jako Spurná vystupovat nemůžu. Neměl to jméno rád, nebylo libozvučné. Tak mi napsal na lísteček několik variant, všechny na S, protože jsem chtěla zachovat monogram YS. Ten papírek od Wericha jsem si dlouho schovávala, ale už se úplně rozpadl.“
Jaký byl váš první manžel?
„Ohromný a nesmírně pracovitý. Výborný manažer, vedl pražskou Lucernu. Ale pak se to nějak zadrhlo. Hrála v tom roli i politika, zavřeli mu kancelář a obstavili účty, takže zůstal dlužit umělcům, co ještě neměli proplacené… Byla to strašná doba.“
Na politiku doplatil i váš druhý manžel, Jaromír Vomáčka…
„Maminka mi říkala, že se to na mě lepí. Jaromír složil písničku Běž domů, Ivane, a to nebylo zrovna to, co by se tehdejšímu režimu líbilo. Dostal těžký zákaz. Musela jsem rodinu táhnout já, maminka byla vdova, a já se snažila vše pokrýt těmi svými malými honoráři.“
Dalším osudovým mužem byl váš pěvecký kolega Milan Chladil.
„Tohle spojení napadlo Vladimíra Dvořáka, který si nás oba sólově pozval do jednoho rozhlasového pořadu. Navrhl, ať uděláme duet. Milan byl šprýmař, výborný kluk, bodrý Moravák.“
Jiskra mezi vámi nikdy nepřeskočila?
„Milan byl fajn, ale na mě až moc společenský. Každou hned objímal. Byl to moc hezký kluk, ale nebyl můj typ.“
V roce 1984 náhle zemřel, zastavilo se mu srdce při cestě autem.
„Jeli jsme tehdy ze zájezdu z Kašperských Hor a po cestě jsem ho dvakrát předjela. Říkal, že je unavený, že se mu špatně zpívá, nebyl ve své formě. Zastavila jsem u něj, řekl mi, že jen odpočívá, ať jedu… Už nedojel. Smrt kamaráda pro mě byla těžká rána.“
Nedlouho po něm zemřel i Karel Vlach, který byl nejen váš kapelník, ale i partner. Proč jste se nevzali?
„Nechtěla jsem. V žádném případě. On byl ženatý a jeho paní byla těžce nemocná.“
Vaše bohatá kariéra trvá dodnes, vím, že stále plánujete další a další vystoupení.
„Zastupuje mě Petra Nováková z agentury Yellow Pro. Uvidíme, jak dlouho to ještě vydrží. Ale lidi jsou rádi, když mě vidí, že ještě chodím a stojím u mikrofonu.“
Yvetta Simonová: Menzela jsem viděla krátce před smrtí! Chtěl mě poznat Luboš Procházka
