Věřte tomu nebo ne, ale je to už rovných 30 let ode dne, kdy naposledy vydechla oblíbená herečka Marie Rosůlková (†91). Přestože byla zamlada velmi půvabná, moc rolí na ni na stříbrném plátně nečekalo. Realizovala se proto hlavně v divadle, skvělá byla v komediálních dramatech, ale dokázala ztvárnit prakticky cokoli. Sláva ve filmu ji ale čekala až ve vyšším věku, s nástupem televize.
Role, které ji katapultovaly do hereckého nebe, byly třeba v seriálech Tři chlapi v chalupě, Sňatky z rozumu či Kamarádi. V roce 1970 pak přišla legendární role, která ji učinila nesmrtelnou – postava vlezlé bytné paní Harringtonové v parodii Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Její hlášky bez přehánění zlidověly a ona se téměř v sedmdesáti stala hvězdou. A hned rok poté přišla ještě zajímavější role babičky v seriálu Taková normální rodinka.
Pokud jde ale o soukromý život, nebyl takový, jaký si Maryčka, jak jí kolegové láskyplně přezdívali, přála. V lásce moc štěstí neměla. V jednadvaceti se sice provdala za hereckého kolegu Jarmila Škrdlanta, ale když dostala nabídku do divadla v Plzni, dala přednost divadlu před mužem. Jak později sama mnohokrát prohlašovala, že nikdy neměla talent na manželství… „Zkrátka jsem si v tu osudnou chvíli uvědomila, že chci-li hrát divadlo, musím mu dát bezezbytku všechno,“ krčila rameny s odstupem času.
O soukromí moc nehovořila, nicméně se ví, že před válkou se zamilovala do letce, který bojoval v Anglii. Byl ale ženatý a jeho žena si pro něj na konci války přijela. I tenhle vztah tedy neměl šťastný konec. Od té doby Rosůlková žádného muže neměla a do konce života žila se svým bratrem Janem, z něhož se stal kněz. S ním si měla pořád co říct, a jak se zdá, právě on byl jejím osudovým mužem. S Janem bydlela v bytě pod pražským Vyšehradem a šlo o skutečně harmonické soužití.
Přitom měli rozdílnou povahu – Marie byla temperamentnější a neodříkala si světských radostí, například kouření, a Jan ji za to laskavě káral. Se svým bratrem paní Rosůlková chodila samozřejmě pravidelně do kostela. Buď na Vyšehrad do sv. Petra a Pavla, nebo do rotundy sv. Martina, kde Jan sloužil mše. Ve stáří už špatně chodila, tak si nahoru na Vyšehrad brala taxík. Vždy, i v pokročilém věku, si totiž zakládala na elegantním a kultivovaném vzhledu.
Oblíbená herečka byla pověstná tím, že nosila krásné klobouky a lodičky na vysokých podpatcích, což jí oboje velice slušelo, a ani v nemocnici, těsně před smrtí, neztrácela svůj pověstný životní optimismus a glanc. I na nemocničním lůžku se prý chovala jako pravá dáma. Na otázky, jak se jí daří, pravidelně odpovídala: „Špatně, ale dobře to snáším.“ Zemřela 15. 5. 1993. Pohřbená je společně se svým bratrem, který odešel na věčnost tři roky před ní, na svém milovaném Vyšehradě.
