V jakém myšlenkovém rozpoložení jste vstoupil do další dekády?
„Mísí se ve mně pocity. Člověk neví, jak dlouho tu ještě bude. Takovej ten kratší pohled do budoucna už trošičku ovlivňuje můj život, už si nejsem úplně jistej. Taky dávám bacha, abych na něco nezapomněl.“
Máte doma asi třicet kytar. Která z nich je nejcennější?
„Je to americká kytara z roku 1968. Za tu se dá koupit pěkný auto.“
Vyučil jste se opravářem telefonů, jak na tu dobu vzpomínáte?
„Nebylo to až tak dlouhý období. Škola byla na dva roky a pak jsem ještě asi dva roky pracoval. Měl jsem rajon na Vinohradech, v okolí bydliště. Obcházel jsem podniky a opravoval telefonní ústředny anebo telefony. Vzpomínám na to rád. V osm ráno jsem se hlásil do práce telefonem, většinou teda z postele, protože jsem obvykle do tří do rána hrál s Olympikem.“
Které z písniček jste nevěřil, ale u posluchačů se přesto chytila?
„Třeba Želva byla písnička, o které nejdřív fanoušci říkali, ať už ji nikdy nehrajem. Že je tak blbá, že na nás přestanou chodit, když ji budeme dál hrát. Pak jsme se k ní vrátili a je to jeden z našich největších hitů. Hrál jsem ji asi sedmtisíckrát.“
V životě jste zažil mnoho osobních ztrát, a to nejen členů kapely. Zemřel vám syn i první žena. Jak se s tím dá vyrovnat a dál vystupovat a šířit dobrou náladu?
„Ona asi jiná cesta není. Prožil jsem si svý, ale teď mám pocit, že už takových osmnáct let jsem fakt šťastnej.“ (Před 18 lety si Janda vzal svoji ženu Alici – pozn. red.)
Nejmladším dcerám Anežce a Rozárce je 14 a 11 let. Věříte, že je jednou povedete k oltáři?
„Když se narodila Eliška (dcera z druhého manželství – pozn. red.), tak jsem si říkal, že by bylo prima, kdybych se dožil její maturity. Teď jí je už 31 let, tak to jsem přepískl! Cítím se poměrně dobře, dávám si na sebe pozor… Před osmnácti lety jsem přestal kouřit, to mně taky strašně pomohlo.“
Hrozí, že ještě někdy ukončíte činnost Olympiku, nebo jste se už rozhodl pracovat co nejdéle?
„Dohodli jsme se, že nebudeme nic ohlašovat. Žádný konec. Prostě až to jednoho dne nepůjde, buď mně, nebo Milanu Broumovi, to už je taky starej chlap, tak to zabalíme. Zatím hrajeme furt, ale mě to baví, je to součást mýho života.“
Petr Janda (81) po narozeninách v Kápni božskou: Už osmnáct let jsem šťastnej!
